BobrCup – první účast Haná Dragons na extrémním závodu štafet

Published on: 29.12.2016
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 4 komentáře

BobrCup-teamLitovelský BobrCup se tradičně koná v termínu námi oblíbeného PrestigeCupu, letos se ale po rošáďě termínů naskytla příležitost zvládnout oboje… Neváháme tedy, u velkého piva dáváme dokupy hvězdnou trojici a pro jistotu hned odesíláme online přihlášku – to proto, aby si to po vystřízlivění nemohl někdo náhodou rozmyslet 😉

Abych uvedl na pravou míru lehce bulvární titulek: není to úplně poprvé, kdy borci Haná Dragons promluvili do výsledkové listiny náročného závodu, ale vždy se jednalo jen o jednotlivce (Standa, Martin,…). Kompletní trojici v oranžových dresech Haná Dragons se ale podařilo postavit opravdu poprvé. Pro ty co o BobrCupu ještě neslyšeli uvedu, že jde o štafetový závod trojic v běhu (cca 15km), horském kole (cca 25km) a kajaku (cca 6km). Na trati na závodníky čeká spousta nástrah v podobě brodů, kmenů, prudkých sjezdů, přeběhů s kajakem či třímetrového skoku do Moravy…

A co by k průběhu letošního závodu řekli naši závodníci?

Mira (běh):
Po mém „úspěšném“ bežeckém debutu na letošní olomoucké půlce moc nechápu že kluci sáhli zrovna po mě, ale nešlo říct ne. Cíl byl tedy od začátku jasný: doběhnout 😉 Ve středu před závodem jsem se Standou narychlo proběhl kopce kolem Templu, zbytek trasy jsem nastudoval z internetu. Patnáct kiláků v terénu není úplně málo, na začátku bude třeba udržet tempo na uzdě a tak taktika byla poměrně jednoduchá: do brodu u Templu to držet pod 180bpm, v kopcích to samozřejmě vylítne, ale to už bych měl být tak ve dvou třetinách a ten zbytek nějak doklepu 😉 Na startu se potkávám s Tomem z TescoSW a jako motivaci si domlouváme společné pifko v cíli, ale to už slyším výstřel a přes 220 borců vyráží na trať. Probíháme oranicí a po nějakých 300 metrech přichází první brod a já mám pocit že jsem se ocitl v Africe při migraBobrCup2016-Miraci pakoňů – oblak prachu, stříkající voda a závodníci bezhlavě se vrhající do řeky… 50m nato brodíme řeku podruhé a já koukám na hodinky, které říkají že pumpa točí 184bpm – hmmm, tak dneska to bude pěkně bolet! Chytám se skupinky s rozumným tempem a držím se jí – stezka je úzká a předbíhat se stejně moc nedá. Probíháme třetí brod, po čtyřech nahoru k chrámu přátelství a hned zpět dolů na příjemnou lesní cestičku. V kopcích spousta lidí přechází do chůze, což mi moc nevyhovuje, ale předbíhat se moc nedá. Ušetřenou energii využívám z kopce kde tomu dávám co to jen jde… Louka, pak nová atrakce od pořadatelů v podobě brodu bahnem a finále přes čerstvě sklizené pole kukuřice. Tady přichází mentální krize, ale evidentně v tom nejsem sám, a tak si dokonce o několik příček polepšuju. Poslední brod, „trestné“ kolečko v prostoru startu pro diváky a už předávám bobří kolík Pašíkovi který šlápne do pedálů a vyráží na trať. Vyvěšený na kovovém plotu, plivající krev a zbytky plic koukám pod ramenem na časomíru a vidím 1:23… Přichází zklamání – tohle je na 15km docela hodně 🙁 Na hodinkách mi ale svítí 15.9km a průměr 5:13min/km, což už nezní tak zlé. První pivo dávám s přehledem pod tři minuty, takže ve výsledku jsem se svým výkonem spokojený! 😉

Pašík (bajk):
BobrCup2016-PasikNa BobrCup jsem se chtěl podívat už dlouho, ale termínová kolize s Prestige Cupem tomu dlouho bránila. Na jaře jsem na silničce něco najezdil a Litovelské pomoraví je známá placka, nešlo říct ne. Dva dny před startem jsem díky Mirovi “šel jsem si omrknout ty kopce” zjistil, že trasa odbočuje na Mladeč a Řimice a je to profilem pěkná pila. Do kopce nemám strach. Z kopce… to už je jiná. Čekám u předávky na Miru a pěkně chládnu. Doufám, že nezadřu motor, až do toho začnu dupat hned od startu na maximum. Mira je tu, předává kolík a startuji. Úvodní rovinka s větrem v zádech je parádní a i do kopce to jedu celkem slušně. Na rozdíl od mnoha jiných se nebojím použít informace získané očima a před ostrými zatáčkami do kopce přeřadit. To mnoho borců kolem mě nedělá a pak se v zatáčce diví, že jim to najednou do stojky nejede. První a druhý sjezd jsou OK, ale třetí už ne. Ostrý zářez plný starého listí je moc prudký a bojím se do toho vjet po hlavě. Nezbývá, než slézt z kola a seběhnout do mírnějšího terénu. Aspoň vím, co musím do příště natrénovat. Brod přes Moravu je skoro zadarmo, vody je málo. Technická pasáž v lese za Templem po rovince je fajn, proplétám se mezi stromky, po levé ruce o metr a půl níž je hladina Moravy. Jede to pěkně, ale cítím, že prostor pro zlepšení je velký. Pak už jenom následuje dřina proti větru až do Litovle, zpestřená posledním, nejhlubším, brodem. Hezký pump track v prostoru před cílem a konečně předávám Zdenálsonovi. Protože řídím, tak si pivo na žízeň nedám. Je to trochu zklamání, ale ze svého času jsem zklamaný víc. Věřil jsem v lepší výkon, ale ztratil jsem hodně času sbíháním z kopce. Tak snad nás Zdenalson vytáhne žebříčkem nahoru, když se mi to nepovedlo.

Zdenálson (kajak):

Před 100 lety jsem se cestou ze sjezdu Vltavy seznámil s Petrem Čamkem, který mi nadšeně vyprávěl, že s kamarády založil nový závod extrémních štafet. V té době zvláštnost pro pár šílenců. S první krizí středního věku jsem se rozhodl, že to zkusím, a pořídil si pořádný sjezdový kajak – vždyť to na kajaku přece umím… No, neuměl jsem, tak jsem tehdy jel na tzv. kače a krásný sjezdový kajak chátral. Přesně po 12 letech jsem ucítil šanci tento kajak provětrat. Poté co jsme si s Mirou a Pašíkem plácli na účast mi došlo, že se na tom parádním kajaku musím ještě naučit jezdit. „2 měsíce? To dám.“ Při první vyjížďce jsem si rychle vzpomněl na důvod proč jsem na něm před lety nakonec závod nejel. Začal jsme trénovat tak asi 3-4x týdně, čistě z prozaického důvodu – abych se neutopil. Od přátel jsem se dozvěděl, že trať před několika lety doznala změny. Pořadatelé tam vložili takový nevinný skluz, kde se asi polovina vodáků vykoupe. V předvečer závodů jsem ho vyrazil vyzkoušet. Na několikátý pokus se zadařilo. „Jsem připraven!“ Druhý den bylo ideální počasí – asi 20 °C. Na začátek října vskutku luxus. Dokonce mi při čekání na předávku bylo dost BobrCup2016-ZdenalsonFinishvedro. Konečně přijíždí Pašík a tiskne mi do dlaně bobří ohryz. Dávám ho kolem krku a vyrážím – hlavně to nepřepálit, naběháno nemám a je to skoro kilák. Jde to dobře, ale na skoku do vody sem to málem přeskočil a trefil helmou protější břeh. Vylézám z vody celý a valím dál. Studená voda dělá své, docházejí síly, tuhnu. Po cestě zapínám tepák „195bpm? To sem asi přepálil, na vodě si odpočinu.“ Nasedačka je v pohodě (nacvičil jsem si ji). Jenže tu zavazí chudák, který asi nasedačku netrénoval, a koupe se už tady. Je mi ho líto, ale v zájmu výsledku celého týmu na něj drsně zavrčím „uhni“. Kupodivu uhnul, eště že tak, jinde bych totiž nenasedl. Jedu tak abych to vydržel, ale hodinky pořád pípají tep je furt vysoko. Tak ještě zpomalím, a výsledek se dostavil, dojela mě nějaká mladá kočka. Borka zkušeně sedí na vlně a jede mi na zadku. Na otočce zabrala a zmizela v dáli. No budu se muset víc snažit. Zbytek trati na vodě byl v pohodě. Jen při brodu sem si nabral asi půl lodi vody „Sakra to sem si měl taky natrénovat“ jak mi to radili. No ale nakonec to bylo jedno, stejně sem musel čekat v řadě před prvním skluzem. A je to tady – natrénováno mám. Nacpu se tam vedle švarné vodačky „tu předjedu“ – odrážím se a … no co krysa! Žabáci mě nasoukali do lodě a s mlžným pohledem způsobeným nedostatkem kyslíku zabírám a svištím do cíle. Poslední 3 zkoušky: průjezd pod mostkem, vysedačka (mám natrénováno 🙂 ) a asi 3m vysoký skluz do cíle vyšel lépe než jsem myslel. V cíli se nějak dostávám s pomocí kamarádů z lodi a sem rád, že to je za mnou. Cíl který jsem si dal jsem nesplnil, takže příště zas!

A co závěrem? BobrCup se nám líbil, 110 místo bereme jako pěkný výsledek… Všichni máme prostor ke zlepšení a tak nezbývá doufat, že příští rok se akce nebudou opět překrývat a že za Haná Dragons složíme víc než jednu kompletní štafetu!

– Mira, Pašík, Zdenálson –

Pár fotek z našich mobilů u nás v galerii, další fotky a kompletní výsledky na ofiko webu

Share Button
4 komentáře
  1. Pašík Pašík napsal:

    Migrace pakoňů je nejvíc 😉

  2. PetrV PetrV napsal:

    Moje pádlo jelo BobrCup! Příště by mohlo jet třeba moje kolo a na mě se nemusí vůbec hned tak dostat, že 😀 Pěkně kluci!

  3. Trenér napsal:

    Šikovní kluci. Hrdost na klub a bojovný duch, to jsou vlastnosti správného Hanáckého draka :). Chválím !