Dachstein Klettersteige – jak nám Anna a Johann dali zabrat

Published on: 12.7.2016
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 10 komentářů

DachsteinKlettersteigeDva týdny dovolené s dětma a pak jeden ‚kinder-frei‘ den ve Schladmingu… „To bude třeba využít na 110%“ říkám Medvědovi a přemýšlím nad nějakým pořádným výšlapem po zdejších kopcích. „A co takhle dát nějakou ferrátku?“ navrhuje Dušan. „Myslíš ňáký žebříky, jak jsme byli tehdá v Itálii?“ ptám se. „Ani ne. Spíš něco na sedáky a karabiny…“ mlží trošku Dušan. „Okej, hlavně vyberte něco pořádnýho, ať ten den stojí za to!“

Dušan s Medvědem se noří do hlubin internetu a hledají možné trasy a já pomaličku začínám tuhnout na psím pelechu, jak to už mívám ve zvyku. Poslouchám tak na půl ucha, řeší tam nějaký písmena – pravděpodobně obtížnost trasy – ale nejvíc jsem zaslechl Éčko, což je teprve páté písmeno abecedy, tak to asi bude fpoho. Nenechávám se znervóznit ani jejich výkřiky „ty vole“, „ty krávo“, „ty číčo“ a usínám 😉

DachsteinKlettersteige-pohledniceRáno jsme si trošku přispali, z postelí se vyhrabáváme až kolem půl deváté. Dozvídám se, že kluci vybrali ferratu na Dachstein, mělo by to být na 5-6 hodin, což zní dobře a tak rychle dáváme snídani, balíme věci a vyrážíme sehnat Dušanovi chybějící helmu. Před domem potkáváme Máru, který promptně tasí helmu z kufru auta a s kulišáckým úsměvem dodává, že pokud chceme stihnout lanovku z Dachsteinu dolů, tak už teď máme tři hodiny zpoždění. Ověřuje, zda máme na případný sestup s sebou mačky, že se tam jde přes zmrzlé pole, ale my ho ujišťujeme, že dolů rozhodně neplánujeme jít pěšky 😉 Mára ještě přidává tip ať si nástup na „Johanna“ zkrátíme přes „Annu“… Mno, zkrátíme. Ono je to dál, horší cestou, ale prý je to zábavnější a víc si zalozíme 😉

DachsteinKlettersteige-v_sedacichZe Schladmingu pod dolní stanici lanovky na Dachstein je to autem tak půl hoďky, než se přezujeme a nagelujeme vlasy tak je už deset a tak neztrácíme dál čas a vyrážíme rovnou směr Anna Klettersteig. Kousek před nástupem nacházíme vhodnou plošinku, kde se nasoukáme do sedáků, správně sešněrujeme „prsáky“ a dostaneme rychlé školení od Dušana, který není ferratová prvnička jako Medvěd a já. První vyráží Medvěd, za ním já a Dušan jako správný vůdce uzavírá skupinu. Jde nám to překvapivě dobře, s přibývajícími metry vychytáváme techniku přecvakávání karabin a postupujeme rychleji a rychleji. Z výšek se mi naštěstí zle nedělá takže jediné adrenalinové momenty jsou když jednou rukou tahám z kapsy služební telefon za pětadvacet kolíků a snažím se pořídit kvalitní fotomateriál k tomuto článku 😉 Během cesty se dozvídám něco o oněch obtížnostech a zjišťuju že škála končí F/G a že Déčko, které je na Anně maximum je už vlastně kolmá stěna. Převýšení 300m překonáváme za zhruba hodinu a čtvrt, což oproti dvěma hodinám uváděných v mapě poměrně rychlé a dává nám to naději, že lanovku dolů přece jen stihneme 😉

DachsteinKlettersteige-panorama

Rychlá sváča, doplnění energie a krátkým přesunem přes sněhové pole rovnou pod Der Johann Klettersteig. Ten začíná rovnou Éčkem… Dušan tvrdí, že to je tak postavené úmyslně, že je to dlouhá a těžká ferrata a prvních pár metrů by mělo odradit ty, kteří by se DachsteinKlettersteige-stenatam pak někde zasekli. A cesta dolů není… Nebo je – vrtulníkem. Povzbudivá slova našeho vůdce! No co už, jde se na to! Skála už není kolmá, je nakloněná proti mě a já zjištuju, že tady se už leze prakticky jen rukama. Okamžitě mi naběhnou moje vobří bicáky a já přemýšlím, jak mám na tomhle jednou rukou viset a druhou přecvaknout karabiny. Nakonec to nějak zvládáme a obtížnost přechází z „přísného“ Éčka na „příjemné“ Déčko, tedy opět prakticky kolmou stěnu 😉 Johann má celkem 540 výškových metrů a my ho oproti předpokládaným čtyřem hodinám dáváme za nějaké dvě a půl hoďky.

I tak jsme nahoře ve tři odpoledne. Naštěstí máme priority jasně postavené, takže Hoher Dachstein vynecháváme, fotíme se u kříže a zalézáme do nepálské hospůdky na zaslouženého Schladmingera a polívku 😉 A pak už poklusem přes ledovec k horní stanici DachsteinKlettersteige-pifkolanovky a dolů k autu. Mimochodem – Dachsteinská lanovka byla modernizovaná a pravá kabina má na střeše zábradlí, takže je možné svézt se na čerstvém vzduchu. Upozorňuju jen, že to není zážitek úplně pro každého 😉

Skáčeme do auta, zajištujeme se a já se snažím z rádia vydolovat nějakou kvalitní muziku v lokálním jazyce… Nacházím jen Rammsteina, ale zdá se, že zbylým posluchačům to sedí, tak vzhůru dolů do údolí zasednout k půllitříku „naturein gebraut“ Schladmingera a podělit se o zážitky…

– Mira –

Dechberoucí fotky u nás v galerii, video z Medvědovy ptačí perspektivy zde:

Share Button
10 komentářů
  1. Pašík Pašík napsal:

    Paráda. Něco podobnýho chci taky absolvovat.

  2. Rosťa Rosťa napsal:

    Hezká povídačka s fotkami i videem. Paráda

  3. Beňa Beňa napsal:

    tohle mě taky jednou láká, třeba se někdy povede

  4. Zlamy napsal:

    nejlepsi je jak jste pripoutani v tom aute:D

  5. PetrV PetrV napsal:

    Super výlet! Koukám medvědí kůže kdyžtak snese i nějaké to roztřepené ocelové lano bez rukavic. :o) Taky jsem si všiml, že dávat karabiny zámky proti sobě už dnes není v módě, ikdyž u těhle moderních zámků to asi není tak podstatné, asi bych se toho pravidla pořád držel. Safety first! 😉

  6. Inka napsal:

    S lanem a stupačkama jsem ještě nelozila. Musí to být skvělé, bezpečné a rychlejší než s prvolezcem. Prostředí vypadá drsně a kouzelně. Rammstein k tomu sedí. Mohli jste si připadat jako ve filmu o nebezpečné výpravě kde čas, síla a odvaha hraje důležitou roli. Dala bych si to trochu kratší. Dík za článek s filmem. Je to fajn.

  7. Petřas napsal:

    To je uplna picovina, tam by me teda nikdo nedostal. Respekt. 🙂

  8. Danča Danča napsal:

    Boží kluci! Jedu tam v pátek, půjdu ve šplépějích.. 🙂 ale dolů s mačkama hej rup 🙂