Haná Dragons.cz

Možná jste si někteří všimli, že jsem velký kus minulé sezóny na palubě našeho milovaného Démona chyběl, a proto jsem se rozhodl přijít s malým vysvětlením. Vydal jsem se totiž v září roku 2013 na roční pobyt na Sun-Yat Sen univerzitě v jihočínském 广州 Guangzhou.

Míra si sice myslí, že jsem tam jel za asijskýma ženskýma a alkoholem, ale můj hlavní cíl cesty byl úplně jiný. Dal jsem si za úkol vytříbit si čínštinu, trochu něco pochytit z tamější kultury, přidat se do místního klubu dračích lodí, o prázdninách cestovat a taky trochu si užít asijských holek a místních šílených klubů.

A tak jsem se sbalil, vzal pádlo, skočil na letadlo a odletěl na východ. Přiletěl jsem asi týden před startem školy abych se trochu rozkoukal. Mezitím jsem si sehnal podnájem a začal se poohlížet po klubu dračích lodí, který se mi bohužel nepodařilo najít ani po několika měsících, a tak se mi na karbon jen prášilo. Proto jsem se rozhodl vyplnit volný čas určený na lodě jinak. Volné chvíle v nabitém programu čínského jazyka, schůzek s asijskými slečnami a karaoke jsem se věnoval studiu korejštiny, kantonštiny a čínské verzi kung-fu zvané anglicky Wing Chun (詠春).

Musím říct, že po roce v Číně se mi podařilo splnit hlavní cíl. Čínštinu jsem vytříbil docela slušně a dosáhl certifikátu HSK 5, který je druhý nejvyšší jaký se v čínštině dá dosáhnout. Korejštinu, kantonštinu a bojová umění jsem k dokonalosti sice nedotáhl, ale i tak si myslím, že ten roční pobyt mě v mnoha ohledech obohatil. Největším plusem pak byla možnost navštívit pro nás docela exotická místa a poznat plno zajímavých lidí. Za celý rok se mi podařilo podniknout 3 větší cesty.

Na první jsem se vydal 1.října 2013. Tento den totiž Čínská Lidová Republika slavila 65. výročí od založení. Celá Čína dostala týden volna a dálnice bez poplatků. Proto mi to nedalo, vzal jsem auto, nabral dva Ukrajince,  Čecha a Slováka a vydal se na cestu asi 1300km dlouhou na ostrov Hainan. Tento ostrov je něco jako Florida pro USA. Letovisko三亚Sanya na jihu ostrova je nejprofláklejší letovisko, a navíc tam pobývala i má dnes již bývalá přítelkyně Wei Wei. Ostrov, který je mimochodem velký asi jako půl ČR jsme projeli dosyta, vylezli jsme i na místní nejvyšší vrchol 五指山 (hora Pěti Prstů). Zažili jsme mnoho dobrodružství např. ztráta silnice a následná jízda asi 100km mimo jakoukoliv zpevněnou cestu…

V lednu a únoru jsme měli dlouhou mezisemestrální pauzu, kterou mnoho studentů využilo k cestě domů. Já jsem však měl jiné plány a podnikl velkou pouť Jihovýchodní Asií, kterou jsem popsal ve své cestopisecké prvotině a chtěl bych se s Vámi o ní podělit v odkaze níže.

No a poslední měsíční cestu jsem podnikl od půlky července do půlky srpna. Na tuto cestu jsem se vydal bez plánu, jen jsem věděl, že mám asi měsíc a chtěl jsem se dostat do Tibetu. Drkotal jsem se vlaky, v některých strávil i 26 hodin na tvrdém sedadle. Dostal jsem se do provincie Yunnan a podhůří Tibetu. Navštívil nádherná místa jako大理Dali, 丽江 Lijiang, 香格里拉 Shangrila… Dostal jsem se opravdu na pomezí Tibetu, ale volání žen a okolností mě stočilo na východ do provincie Sichuan do hlavního města成都Chengdu, kde jsem prožil několik divokých nocí, a pak dále pokračoval na východ do bývalého hlavního města西安 Xi’an. Viděl jsem terakotovou armádu. Zdolával taoistické posvátné vrcholy. Poté mě další ochotná dívka doprovázela do hlavního čínského města piva青岛 Qingdao. Pivo teklo proudem pilo se i z plastových tašek brčkem, výborné BBQ na ulici, čerstvé mořské plody… To jsou vzpomínky na Qingdao. Rozhodl jsem se sednout na letadlo a přistál jsem v korejském Seoulu. To už jsem byl docela dost daleko od svého cíle Tibetu. Korea je úžasné místo a litoval jsem jen toho, že jsem měl pouze týden na poznání místního života. Krásně se o mě postarala další slečna, kterou jsem poznal dříve v Chengdu. Blížil se však čas mého návratu domů do Olomouce. Musel jsem se přes Hong Kong vrátit do Guangzhou, sbalit si celý svůj předchozí rok života do kufru a odletět zpět mezi draky do své rodné sluje na Envelopě. Tato cesta byla první v mém životě, kterou jsem absolvoval celou sám, bez jakéhokoliv parťáka. Snažil jsem se ji také popsat v cestopise jako tu předchozí, ale byla tak náročná, že jsem neměl vůbec čas a sílu psát si průběžně zápisky. Snad se mi ale ještě podaří dát cestopis zpětně do kupy.

S těmito svými cestami se s vámi Draky dělím, protože mnoho z vás jsou stejné krevní skupiny jako já, a tak by vám mohly mé zápisky být inspirací na vašich vlastních cestách. A taky proto, že jsem se s tím psal fakt dlouho a byla by škoda to mít v šuplíku.

Tak tady máte slibované počteníčko na dlouhé zimní večery: AsianTrip.pdf

– Zlámy –