Haná Dragons.cz

Dobrý den, milí čtenáři, vítáme vás zpět u vašich zobrazovacích zařízení u přenosu z Challenge Šamorín. Je krásná sobota, teplo, slunečno, ideální čas na trochu zběsilé akce. Na startu se tísní zhruba 130 závodníků, aktuálně všichni po krk ve studené vodě. Ptáte se, na co čekají? Přece na startovní signál. A už je to tady! Prásk! Je odstartováno.

V davu, který se vrhl vpřed a poprvé ochutnal vodu Dunaje, je i náš oranžový kůň, aktuálně maskovaný v černo-fialovém neoprenu. Jak jsme sami před závodem vyzkoušeli, zelenobílá voda Dunaje překvapivě nechutná špatně, ale Mattoni to není. Náš závodník se ještě dvě minuty před startem stresoval na břehu polooblečený, ale šikovný cizinec mu pomohl do neoprénu. Teď po startu na to už určitě nemyslí a vstřebává zcela nové pocity, na které ho jarních 100km v bazénu nemohlo připravit.

Viditelnost pod vodou není 50m, ale metr, možná metr a půl. Na dně nejsou čáry. I když… závodník sotva vidí konec své ruky. Že je tu nějaké dno může jen předpokládat ;). Taky jsou tu vlny. S těmi se už setkal, když ve vedlejší lajně bazénu trénovalo družstvo ploutvového plavání. Ve srovnání s vlnami Gabčíkova to byla prkotina. Další nezvyklá věc pro našeho závodníka jsou doteky. Voda se víří a je zřejmé, že k dispozici je celá škála doteků. Od kradmých šmátravých po rázné údery. Nohy, zadek, záda, ruce, soupeři zjevně nejsou vybíraví. Závodník zkouší nasadit vytrvalostní tempo, ale zdá se, že není spokojen a nedaří se mu chytit rytmus. Celé léto neplaval, jak se nám svěřil před závodem výpadek formy je znát. Naštěstí na tom není úplně zle a během chvíle se dostává z ohmatávací zóny na startu do volné vody.

Náš borec plave za závodníky v čele a tušíme že doufá, že ti před ním ví, kam plavou. Přes vlny nejsou vidět bóje obrátky, ale předpokládáme, že závodník vidí břeh hráze. To by mu mělo pomoci s vytyčením směru. 1500m je jen 30 bazénů, ale zde, v otevřené vodě, se musí cítit lehce ztracený. Další nepříjemností, se kterou se musí vypořádat, je neopren. Jde blbě nasadit a jak je jednou na těle, tak drtí vše uvnitř. Svírá ramena, ruce, nohy, omezuje pohyb. Ale je to prd ve srovnání s pocity, které přichází po obrátce. Závodník nám signalizuje, že se mu neopren snaží zatlačit koule do břicha. Tak to mu opravdu nezávidíme. Bohužel neopren není tepláková souprava, možnost hodit koule doprava zde není. Jistě trpí a těší se z vody ven. Vidíme, že úplně zapomíná na nohy a jede jen kraulové ruce, jak při nácviku techniky.

Konečně molo a závodníci se sápou z vody ven. Je mezi nimi i náš borec a výšvih z vody na molo se mu poměrně elegantně podařil. Při běhu z hráze osvobozuje ruce a shrnuje neopren k pasu. Běží do depa na T1, kde poměrně snadno sundává neopren a chystá se na kolo. V depu, bohužel, nepatří k nejrychlejším a trochu se propadá průběžným pořadím. K T1 nám před závodem řekl: “Dostal jsem pokyny od Zdeňka. Nejdřív nasadit přilbu, zapnout, pak až sáhnout na kolo, nebo dostaneš DQ. Taky prý nemám zapomenout přilbu nasadit správnou stranou dopředu, ať nedopadneš jako já”. Zdá se, že náš borec zvládl vše v potřebném sledu. Ještě na kombinézu natahuje vestu v týmových barvách Haná Dragons. Je pěkné demonstrovat příslušnost k týmovým barvám, ale přístě by to chtělo něco víc aero, třeba týmovou kombinézu. Každá vrstva navíc je v tomto počasí zlo. Už bere kolo a běží k začátku cyklistiky. 40km ve dvou okruzích po rovině, co víc si může přát? Snad jen aby nefoukalo. Ale na pláních u Šamorína fouká vždy, bezvětří tu nejspíš nikdy nezažili.

Závodník cestu zná, má ji v autě dobře najetou. Šlape do pedálů, má slušnou kadenci. Vypadá to, že jede na hraně aerobního prahu. Zjevně se nemíní zadřít hned na začátku. To je rozumná taktika. Soupeřů je na trati dost, a rozhodčích na motorkách taky. Tento triatlon je bezhákový, tak se náš borec nesmí zavěsit za jiné a šetřit síly. Všichni na komentátorském stanovišti doufáme, že se mu nevymstí dopolední 14ti km tranzit na kole na místo akce. Ale zdá se, že zatím jde vše tak jak má.

Náš borec je zpátky v depu a mění z kola na běh. Boty, čelenku, číslo přehodit dopředu a může běžet. U penalty boxu není na tabuli jeho číslo, určitě se mu ulevilo. Na občerstvovačce bere kolu a jonťák a běží dál. Evidentně to rozběhl příliš rychle. Na kole mu to jistě nepřišlo, ale teď určitě zjišťuje, že je sakra horko. Dva 5km okruhy vedou z 95% na slunci… Závodník signalizuje, že přeřazuje na volnější rychlostní stupeň. Určitě si u toho představuje hodinku horkého očistce. První část okruhu se běží po dostihové dráze. Před startem nám závodník řekl, že se směsi písku a pilin bojí, ale jeho obavy vychází naprázdno a brusná směs se mu do bot nedostává. Na 5ti km okruhu jsou 3 občerstvovačky, na jedné mají dokonce i drcený led. Pije na každé občerstvovačce a dobře dělá. Vedro je pekelné. Bere kelímek drceného ledu, půlku sype za kombinézu, zbytek obrací na hlavu. Takové ochlazení v průběhu závodu je jistě k nezaplacení.

V druhém okruhu vypadá, že už mu horko nedělá dobře. Jistě přemýšlí, zda je tohle rafinovaná odplata Zdeňka za to, že jej před lety vylákal na Zdeňkův první maraton. Původně tu Zdeněk měl být taky, ale jistě chápete, že svatba bez ženicha je faux paux. Když závodník probíhá v půli druhého okruhu kolem nás tak se nám zdá, že trpí. Ale evidentně nechce vzdát. Závěrečné dva kilometry ještě trochu zpomaluje. Evidentně se necítí dobře a nechce skončit v ambulanci kousek před cílem. Odbočka k cílovému okruhu se blíží. Konečně se závodník dostává k cílové bráně, moderátor řve, diváci skandují. Vidíme, že jeho čas je pod 3 hod. Zda bude se svým výkonem spokojen, to není jisté. My v komentátorskén stanovišti jsme se shodli, že v cyklistice mohl přitlačit na pilu.

Za branou dostává medaili a triko pro finishera. V chill out zóně otevírá Radler a leze s ním do bazénku se studenou vodou. Jdeme za ním a ptáme se na dojmy.

Redakce: Jak se cítíš po absolvování závodu?
Pašík: Teď v bazénku je to ráj na zemi. Ale jinak… Proč být špatný v jednom sportu, když můžeš být špatný ve třech?
Redakce: Jo, to známe. A teď jak to bylo doopravdy?
Pašík: Plavání ušlo, bál jsem se, že to bude horší. Cyklistika na pohodu a běh? To bylo peklo. Děsný vedro a polední slunce přímo do hlavy. Teď se musím sebrat, ještě mě čeká 14km na kole proti větru na základnu.
Redakce: Máš nějaký vzkaz pro fanoušky?
Pašík: Děkuji za podporu a volný čas především manželce. Ostatním vzkazuji, že by si triatlon měli někdy zkusit. Třeba sprint Plumlovman. A pokud pojedete kolem Šamorína, určitě se do areálu X-bionics stavte podívat. Něco takového jsem v životě neviděl.
Redakce: Udělal bys něco jinak?
Pašík: Přemýšlím, jestli nezačít trénovat. Třeba budu příště míň trpět. Uvidíme, určitě to stojí za zvážení.
Redakce: Děkujeme za rozhovor.
Pašík: Není zač. Doneste mi ještě Radler a makový závin. Ztuhly mi nohy a nevylezu ven. Dík.

– Pašík –

Fotogalerii z průběhu závodů najdete na rajce.net…