Rok se s rokem sešel, je tu sobota a s ní tradiční červnové závody Hranice Dragons. Jak už tomu bylo před rokem, opět jsem si noc před závody slibovala, že nebudu pít. Jenže ony ty nejlepší party začínají vždy slovy: “Ráno musím vstávat.“ Asi po 4 hodinách spánku, mě tahá budík z postele. Ani ne za pár minut se potácím do auta k Mari a Zlamimu (přičemž si stihnu ještě poplést auta ;-), chlubím se pokořeným počtem piv a doufám, že stejný pocit vítězství zažijeme všichni společně na dnešních závodech.
V Hranicích se setkáme s Rosťou a Inkou. Rosťa neváhá rozdat svou „Rosťovici“ a já samozřejmě neodmítám. V tom přijíždí Mira, Luca a spol. a začíná klasický šrumec s roztahováním stanu, příjezd zbytku posádky, oblíkání a výměna dresů a já do sebe hážu klasicky jedno ranní vyprošťovací. Vybaluju paličku a Mari mi pomáhá zalepit ruku, uuuf, jako příprava válečníků do boje. V hlavě mi doznívá písnička ze včerejšího večera, která je pro dnešek dost příznačná:
„…morituri te salutant…“
Po poradě kapitánů jedeme hned jako první rozjížďka v desítkových lodích na 200m, a to společně s S-Týmem a našim asi největším soupeřem na dnešních závodech, Nautilem. Nestihneme se ani vzpamatovat, jsme v cíli a zjišťujeme, že nás Nautilus poráží o necelou vteřinu. Neztrácíme hlavu a víme, že máme na výhru, časy se sčítají a první rozjížďka nic neznamená – těš se Nautile!
Jak už tomu v Hranicích bývá, skáčeme z lodi do lodi, dresy nestihnout uschnout a je tu druhá i třetí rozjížďka. Lucka opět rozdává proviant z kuchyně své mámy a celá posádka se oddává cukrovému potěšení! Díky! Cukr nám dává sílu a zlepšujeme se o vteřiny a Nautilus už tuší, že se bude muset spokojit jen se stříbrem. Jedenáctá hodina přináší s sebou čas velkých lodí a já stojím před velkým úkolem – dokřičet až k zadním lávkám. Při cvičných „traťových“ se ujišťuji, že mě vzadu Janka a Dan slyšeli a jde se na to. Zas je to tady, chvění v žaludku, mrazení v kolenech, modlím se, ať nemám vyschlo v krku a ukřičím celý ten boj. A je to tady! „Síluuu! Víc kopej! Natááááhni se!“ Ty známé povely posouvají loď kupředu a už jen slyším, jak Beňa řve: „Joooooo!“. Vítězství je naše.
Mira s Medvědem se odebírají na pivo se slovy „ale poslední“, a než si ho stihnout dopít je tu finálová jízda desítek. Pozoruji všechny z bubnu, vidím, jak pádla boří do těžké Bečvy a perou se s ní. Na vodě nás ubíjí úmorné horko a nelítostné slunce, takové soukromé peklo, které nám však tu zlatou nevzalo! A o necelou vteřinu porážíme naši konkurenci!
Loučíme se s Draky běžci a poloviční posádka se chystá usednout na poslední hranickou jízdu. Jedou společně s námi Komety, se kterými se laškovně zdravíme, a pak je také zdravíme před zatáčkou, kde je nemilosrdně předjíždíme, div neškrkne levá strava o most, jak prudce ji vybíráme… a už se ženeme do cíle. V rovince mezi startovními boxy víme, že jde o posledních 200 m, takže buď všechno nebo nic! Křičím jména jednotlivců, kteří tahají 
zbytky sil, nevnímajíc bolest svalů, přímo trhají lodí kupředu. Viklám se na stoličce u bubnu jako mléčný zub, ale ani já ani Hanáci nepolevují. Bolest prostupuje mými koleny, krkem a rukou a vím, že zbytek Draků je na tom stejně, ale už je tu bílá bojka značící cíl. Nautilus se nám podařilo zdolat o pouhých 0:00,27s! A to jsou prosím pěkně ty „dlouhý záda“!
Hranický festival dračích lodí 2017 byl opravdu velmi vydařeným závodem, ačkoliv mi chyběl tradiční tanec draka v podání hranických draků. Byl to také krásný sobotní den ve společnosti bandy skvělých sportovců, Draků a samozřejmě přátel. Do Olomouce se vracíme se čtyřmi poháry (které už nemáme kam dát 😉 a na loděnici se už pomalu schyluje ke grilovačce a oslavě nejen dračího vítězství, ale i toho maratonského.
– Renča –
Spousta fotek u nás v galerii a kompletní výsledky zde…
Not logged in
Luxusní Renčo, díky!
Moc hezký Renčo 🙂
Reni, moc pěkně napsané…..
Renčo díky! Je to čtivé a i když jsem tam byl, dozvěděl jsem se něco nového…