Haná Dragons.cz

Den začal jako každý jiný. V pět ráno jsem nachystal Sunar Vikimu, který mě pak půl hodiny kopal do hlavy a žeber, než zase usnul. Já už takové štěstí neměl. Vstal jsem a začal se balit na Mistrovství ČR dračích lodí v Ostrožské Nové Vsi (ONV). Loni jsme vynechali, letos jsme to jeli zkusit v nejvyšší kategorii.

Přípravy na ONV ve skutečnosti začaly o pár dní dřív. Závody podle pravidel Českého poháru nejezdíme každý den a trochu nám to komplikovalo život. Obzvlášť požadavek na 8 žen + 12 mužů. Zjistil jsem, že nám chybí pár děvčat, a naopak přebývá pár chlapů. Když těsně před závody onemocněla Kája, posunulo se shánění chybějících žen na úroveň Mission Impossible. Naštěstí vypomohly dobré vztahy s týmy Komety a Serepes. Se zajištěnou posádkou jsme mohli vyrazit směr ONV.

Ranní cestu přes Litenčickou pahorkatinu si užívám a plánuji, že sem vyrazím na kolo. I s menším kufrováním jsem dorazil do ONV s malým náskokem před plánovaným srazem v 8:30. V loděnici jsem oběhl stany, kontaktoval ženské posily, odevzdal posádkový list, zaplatil startovné a zjistil, že se u týmového stanu poflakuje podezřele málo lidí. Medvěd volá Šolkovi a s úlekem v obličeji mi sděluje, že ho asi probudil… A sakra. Zbyša se rozhodl, že dorazí až těsně před startem. Což se mu nakonec povedlo, ale jen díky neuvěřitelně laxní práci pořadatelů. Závody hned na startu nabraly půl hodinové zpoždění, které se postupně protáhlo na hodinu a čtvrt. Kupodivu to vadilo snad jen závodníkům.

Před nástupem do lodi zjišťuji, že nemáme kormidelníka. Zase pravidla Českého poháru… To měl Mira pocit, že by byl přebytečný… 😉 Po chvíli chaotického pobíhání zajistím kormidelníka a jdeme na to. V rozjížďce máme samé těžké váhy – Brněnské draky, Pražský Výběr, Průtrž Dračen, a nakonec nás za sebou nechali i KVS Štětí a Draci MZV.

Jako další nás čeká oprava A. V té nastupuje například tým Palm Bitch v celých 13ti lidech! Nejsem sám, kdo to nechápe. Spojení „MČR“ a „úroveň“ se derou na mysl a jazyky. Snad organizátoři ví, co dělají. Jsme třetí za týmy Dračia Légia Trenčín a (opět) KVS Štětí. 3. místo v opravě znamená Finále C. Nejásám nadšením, ale konkurence je opravdu silná a přes léto moc tréninků nebylo. Dokonce i doktorka v Transfuzním oddělení FNOL mě pochválila, že se mi zlepšil krevní obraz. Je prý vidět, že jsem šel do sebe a omezil tréninky. Eeee… Co na to říct?

Máme 6 jízd volno, než přijde na řadu naše Finále C. Ve volnu jsme svedli boj s vosami o koláčky z pekárny Teifenbach, který skončil přinejmenším remízou. S celým týmem jsme fandili Brněnským drakům a svorně nadávali na vedro. Taky na startéra, který rovnal lodi pokaždé snad pět minut, a bavili se pokusy moderátora vyslovit název týmu FRMDRK (FRýdeckoMísteckýDRaK). V rámci pokusu o osvěžení jsem šel plavat. Voda byla odporně teplá, tak z toho byl jen kiláček kraulem „na pohodu“.

Ve Finále C dojely do cíle první tři lodě v jedné desetině sekundy (Mondi Štětí 00:48.025, Dračia Légia Trenčín 00:48.074, Haná Dragons 00:48.096). Náš nejlepší výkon v ONV znamená celkově 15. místo na 200m. V konkurenci nejsilnějších českých týmů to není špatné.

S výsledkem na 200m souvisí nasazení do jízdy na 2000m. Jízda B má podle rozpisu startovat v 16:20. Počítám, že když pořadatelé škrtnou plánovanou 45 minutovou pauzu po dvoustovkách, tak se do lodi dostanu něco po 17. hodině. To znamená, že mám dost času na plavání, teplé pivo, boj s vosami, nadávání na vedro, fandění a debatu na téma farmacie, rozdíl mezi originály a generiky, patentová ochrana, Viagra.

Těsně před 18:00 jdu zase do lodi. Už jen cca 9 minut utrpení a můžu frčet domů. Výhodou dvoukilometru v ONV je, že se jede jen jedno kolo kolem celého jezera. Žádné ostré zatáčky pořád dokola. Kupodivu se mi jede podezřele dobře a tempo mi vyhovuje. Martin u kormidla řeže bójky naprosto přesně. Jediná krátká krize na mě přišla u nuda pláže. Naštěstí jsem ji rychle zahnal a chytil druhý dech. 20. místo za 8:32.099 není to, v co jsem doufal, ale dvoukilo jezdíme jen jednou ročně na Prestige Cupu, a ten byl naposled loni v říjnu.

Cestou domů jsem se nechal zlákat cukrárnou v ONV. Citronový koláč byl skvělý, i když mi ho slečna za pultem vřele nedoporučovala 😉 Nenechal jsem se odradit, vím co je dobré. Na závěr jsem si nechal zabalit další dva kousky do krabičky. Doma přijdou vhod!

Celou cestu domů ze mě teče jak z vola. Organismus nabuzený torturou dvoukila chce nějaké uvolnění. Koláček zřejmě nestačil. Doma útočím na lednici, ale ani to nebylo to pravé ořechové a na zklidnění to nestačilo. Je krátce po půlnoci, internet už mám celý přečtený a spát se mi stále nechce. Tak píšu report. A doufám, že příští závody pro mě budou organizačně méně hektické.

– Pašík –

P.S.: na závěr chci poděkovat všem účastníkům, hlavně ženám z týmu Komety a Serepes a kormidelníkovi Martinovi. Bez vás by to nešlo.

Fotky od Rosti a Vaška, dvě videa pak u nás v galerii…