Close Print

Hornolipovská Desítka 2015 – v bílé stopě na zelené louce

Published on: 5.2.2015
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 9 Comments

HL10_2015-tymRok uběhl jako voda a máme tu opět třetí víkend v lednu, který má nejeden profesionální běžkař zakroužkován v kalendáři, jelikož prestižní závod „Hornolipovská Desítka“ na deset kilometrů klasickou technikou v krásném prostředí Rychlebských hor zkrátka není možné vynechat…

Po loňské sněhově-slabé sezóně většina z nás doufala, že letos bude lépe. Nebylo. Ale nebylo zas až tak zle. V pátek ověřuju stav sněhu s tátou, který celý udýchaný do telefonu hlásí, že místo pro auto už mám odházené. Jako vtip to bylo fajn, ale online kamera jasně říká, že v Lipové je zase zeleno. Jožka Sekula se ale dušuje, že v každém případě se pojede na sněhu, i kdyby ho měl osobně našlehat z bílků křepelčích vajec 😉

HL10_2015-zelenoPředávám skvělou zprávu ostatním drakům a netrpělivě čekám na to, jaká bude účast. Ze třinácti přihlášených se náš silný tým smrskává na sedm statečných (Petřas, Zlamy, Martin, Radek, Fido, Jandupes a já), z toho čtyři závodící (Zlamy, Fido, Janička, Míra). Dan hlásí pohmožděnou ťapku, Medvěd antibiotika, Pašík nemocný potěr, Beňa neudané zranění při sexu, novopečený otec Dušan technické potíže při skládání dětské postýlky a Kusy s Varou se pravděpodobně zalekli mé hlášky o tom že „cejtím formu“ a spadli tak také do skupiny „Reno Raines“ alias „odpadlík“. Rodilý Němec by řekl „Ein Simulantenbande“. Nevadí, není to o kvantitě, ale o kvalitě. A ta tu bezesporu je…

Co se dopingu týče, tak Petřas tentokrát zklamal a nedočkali jsme se ani oblíbených hroznových cukříků ani hořčíku či magnésia. Naštěstí jsme po chvilce hledání našli na stole vedle Cardilanu i bílou neoznačenou dózičku s pilulkami bez chuti a zápachu. Fido briskně přichází s fundovanou informací, že pokud je to hořčík, tak ten hoří ostře bílým plamenem. Nebyla jiná možnost, než danou informaci ověřit a tak rychle posílám jednu pilulku do ohně v krbu. Takže ano, potvrzeno! Velbloudí hovno hoří, hořčík hoří bílým plamenem a záhadná dózička pilulek na stole je pro nás jistá záchrana před svalovou křečí a tak rychle bereme každý po jedné…

HL10_2015-zavodnici

Většina závodníků nerada zveřejňuje čím a jak mažou, aby neztratili svou konkurenční výhodu, zvláště v takto obtížných sněhových podmínkách. Závodníci Haná Dragons jsou ale v tomto ohledu velmi otevření a věří, že předáním zkušeností pomůžou rychlejšímu rozvoji tohoto krásného sportu. Po důkladném přeměření všech teplot (teplota vzduchu, teplota bláta před chatou, teplota tělesná i rektální) jsme zvolili následující recepturu: dobře proleželé husí sádlo na skluznice a speciální med z květů červeného máku na stoupací komoru1. Pro danou „mázu“ se pak jako ideální technika jevila soupaž (odborně takzvaný „dablpouling“) a to jak do kopce, tak z kopce, nejlépe pak po celou dobu závodu, ale to trošku předbíhám. Na namazání závodníka samotného jsme bez delšího zaváhání volili kombinaci slivovice pro svěží dech plus jednu polotmavou jedenáctku Šeráku narychlo na stojáka těsně před startem pro doplnění tekutin, vitamínu B, minerálních iontů a dalších prvků nezbytných pro každého výkonnostního sportovce.

Po registraci a zaplacení startovného se dozvídáme více informací o závodě. Kolem jedné by nás měl autobus odvézt od Magacíny k Lesnímu baru, kde začíná souvislá sněhová pokrývka a kde bude také start závodu. Odtud se poběží na Luční Vrch a zpět. Nám však nepřijde autobus hodný vrcholových sportovců a tak jdeme na bar pěšky, abychom se před závodem zahřáli. Ti co to myslí opravdu vážně si berou ještě nějakou zátěž, ať v podobě sedmnáctikilové krosničky s Mírou juniorem, kočárku s Čendou, nebo pětadvacetikilového vozíčku s Míšou. Na zledovatělém kopci k baru opravdu radost. Ještě že aspoň Sáru nemusíme nosit 😉 Dolaďujeme mázu na lyžích, já si chystám postroj na vozík a pomalu se řadíme do chumlu zhruba stovky závodníků čekajících na start. Zaznívá výstřel a vyrážíme v HL10_2015-startpřed! Od prvních metrů se mi všichni začínají vzdalovat a já zjišťuju, že jsem od předloňské Desítky, kdy jsem za sebou táhl Míru, úplně zapomněl jaké že to s vozíkem za zády je. A tak mi nedá se nepodělit o tu radost teď s vámi: je jasné, že rozjetí vozíku vezme nějaké síly navíc, to by tak ani nevadilo, ale jak má setrvačnost, tak přesně ve chvíli kdy se chystáte na odraz z druhé nohy do vás vozík zezadu šťouchne a utrhne lyži ze sněhu, a buďto to zachráníte hůlkami, nebo ryjete hubou v ostrých krystalkách rozbředlého sněhu. Zkrátka očistec.

No nic, čím víc máknu, tím rychleji to budu mít za sebou, říkám si, navíc dolů z kopce to určitě pojede dobře. V tu chvíli potkávám prvního závodníka v protisměru, což na sebevědomí nepřidává. Později mě zdraví i Fido, Janička a Radek ale to už mám otočku na dohled a tak akorát přemýšlím, že jsem ještě neviděl Zlamyho. Že on ten vůl neodbočil na Smrk, dal se rovně na Pyšnou a zabloudil? Otočka je ostrá, najednou to s vozíkem nedávám, musím si lehce couvnout, ale teď už to bude víceméně jen dolů a tak dostávám nový elán. Potkávám do kopce supějícího, krev a malé kousky plic plivajícího Zlamyho, snažím se povzbudit, ale má rudo před očima a nekouká vlevo, vpravo… Zvláštní je, že jak se mi to nahoru zdálo neuvěřitelně prudké, tak dolů mi to přijde placka – zase to nejede a očekávaný odpočinek při sjezdu nepřichází. Cíl je pro bezpečný dojezd asi 200m před startem, jsem vyřízený, ale obligátní dojezd v telemarku pro fotografy nevynechávám. Z baru na chatu jsou to ještě nějaké tři kiláčky, Míša se už začíná vrtět a tak rychle přezouvám vozík z lyží na kola (borci v depu formule 1 by se mohli učit), beru běžky pod paži a poklusem směr vyhřátá chatička…

HL10_2015-vyrivkaPo spršce a krátkém odpočinku vyrážíme na Kovárnu, kde v rámci startovného dostáváme velkou porci rizota a hned na to se přesouváme do Magacíny na vyhlášení. Přes veškerou snahu i tučnou obálku putující traťovému komisaři se nikdo z nás na bednu nedostal, ale každý z nás je se svým výkonem spokojený – proto, že dojel v dobrém čase, proto, že dojel bez pádu, nebo prostě jen proto, že dojel… Hned po vyhlášení skáčem do ohněm natápěné horké lázně přímo před Magacínou, začíná sněžit, velké vločky se nám chytají do vlasů a my pro dokreslení dokonalé atmosféry objednáváme u Petřáska ještě tři svařáčky.

Ukládáme do postýlek děti, manželky a Martina a vyrážíme na večerní karnevalovou tancovačku. Hned po příchodu zkoukneme bar a téměř svorně se shodneme, že nápojem večera bude zelená, pálenka macerovaná mátou peprnou, alias fefermincka. Zároveň stanovujeme rozumný interval „panákování“ na 30min, který v průběhu noci plynule zkracujeme až někam ke třem minutám 😉 Základ jsme udělali výtečným guláškem, který jsme spláchli zrzavou vodou „zesplzně“, jelikož pivo tu bohužel neměli, točené už vůbec ne. Večer rozjíždí ohnivým vystoupením dívka v masce, kterou střídá břišní tanečnice a chvíli na to se už do strun kytar opírá rocková kapela Boba Šmída z Brna. Venku běsnící sněhová bouře ale způsobila poškození vedení vysokého napětí a celá Horní i Dolní Lipová se noří do tmy a ticha, stejně jako sál kulturního domu ve kterém sedíme.

HL10_2015-tanecMít u stolu holky, tak jsme zajisté vytáhli ruce z kapes, ale člen horské služby nebyl dostatečnou motivací pro naše hmatové smysly a tak necháváme ruce tam kde jsou a přemýšlíme nad tím, že zelená jistě chutná dobře i po tmě. Temná chvilka večera je však skvělou příležitostí pro vylosování tomboly, dostává se tak i na soudek piva AC/DC od Haná Dragons a lehké promo komentátora, ať si s námi všichni přijdou na jaře na loď zapíchat 😉 S přibývajícími panáky se v nás probouzejí zvířec…ehm, chci říci taneční pudy a tak dáváme obligátní pogo, Petřas několik místních žen potěší klasikou, Vára svou vyvolenou překvapí lehkými akrobatickými kousky a Zlamy celý zbytek sálu zaskočí vydařeným twerkem 😉 Jelikož jsme ale rozumní hoši (rozuměj: docházejí nám peníze), přesouváme se k Varovi na chatu, kde ochutnáváme jakousi mastnou kořalku s příchutí skořice, načež Fido předvádí ukázkový grouling přímo do telefonu a tak balíme kufry a s pocitem dobře odvedené práce jdeme spát…

Kdybych to měl shrnout, tak Hornolipovská byla zase jedna velká jízda. A kdo nevěří, tak ať tam s námi běží příští rok. Termín je už stanoven: 16. 1. 2016…

– Mira –

1 Amatéry ale i profesionály, kteří by chtěli výše doporučenou „mázu“ vyzkoušet upozorňujeme, že Haná Dragons nenesou žádnou právní odpovědnost pro případ zranění osob či poškození vybavení. Mazání běžeckých lyží vyžaduje znalosti a zkušenosti. Například husí sádlo není možné jednoduše zaměnit za sádlo kachní, protože to může třením snadno vzplanout (zejména při rychlostech nad 120km/h). Závodník tak přijde o lyže a v cíli je diskvalifikován, jelikož v samotných botách se ve stopě běhat nesmí.

Video pod článkem, kupa fotek u nás v galerii


Share Button
9 Comments
  1. Zlamy napsal:

    Ten clanek je uplne TOP!!! A to video jsem se pocural smichy:D

  2. Pašík Pašík napsal:

    Článek je super, ale nejlepší je video 😉

  3. Beňa Beňa napsal:

    Video je megapecka, hlavně to zelený finále.
    Jinak bych doopravil, že jsem neutrpěl zranění při sexu, ale podnikl jsem asi doposud největší hec a vyrazil místo do bílé stopy na rozbouřené vody Moravské Sázavy. Zážitek supr, bohužel toho alkoholu bylo výrazně méně než u vás.

  4. Rosťa Rosťa napsal:

    článek i video má jedničku, ale asi to video podtrženou

  5. PetrV PetrV napsal:

    Tyjoo, to si ani moc nepamatuju, jak jsem se tam skamarádil se Zlámym! 😀 Ale byla to pěkná kalbička, totiž sportovní víkend, že… 😉

  6. Markét napsal:

    No vidím, že jste si pěkně užili. Všechny etapy proběhly na výbornou. Obzvlášť mně zaujala koupel před Magacínou. Termín na příští rok si už ted zapisuji do kalendáře..snad to vyjde. 🙂 super článek

  7. Trenér napsal:

    Jak to tak čtu a vidím, akce se opravdu vydařila :). Snad se mi to příští rok nebude s ničím krýt a užiji si též venkovního bazénku. Ten mi přišel opravdu originální. Skvělý report i videjko 🙂 🙂