Hornolipovská desítka 2018 – jak to viděl fanda

Published on: 25.1.2018
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 1 Comment

O málokterém závodu můžeme říct, že jsme ho žádný rok zatím nevynechali. Hornolipovská desítka, závod na běžkách klasickou technikou, je právě jedním z nich. Letošní ročník nám přinesl nečekaně skvělé sněhové podmínky, krásné počasí a hned několik předních umístění. A já si vyzkoušel, jaké to je zažít závod v pozici fanouška…

Myslím, že tak trošku dlužím vysvětlení, proč jsem letos nestoupl na startovní čáru. Mé tvrzení „aby měl Kusy konečně šanci“ vesměs neprošlo, a tak nezbylo než přiznat zranění z pátečního nočního tréninku v podobě naražené kosti prdelní, alias kostrče, pro študované pak os coccygis. Na mou obhajobu znovu opakuju, že jsem vždy považoval běžky za extrémní sport a že rozhodně stojím za pořekadlem „kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti“. Snaha vstát v sobotu ráno z postele bez heknutí nevyšla, a tak se sklopenou hlavou přijímám roli fanouška, baby-sittera a všeobecného kibice nejen při mazání lyží…

Na registraci se to scházelo jak švábi na pivo, přestože nebylo moc o co stát. Místo oblíbeného polotmavého Šeráku byla na čepu Plzeň, která mi dvakrát přes pysky nešla, navíc pěkně škrábala v krku. Naštěstí si člověk mohl spravit chuť na Kovárně, která je hned naproti. Ale na Magacíne šlo primárně o závodníky a pro ně bylo přichystané občerstvení jak na světovém poháru! Čerstvý sníh zamotal hlavu ledaskomu, a tak závodníci na poslední chvíli laborují, domazávají vrstvu fialového, ale osobně si myslím, že se to bude lepit tak jako tak.

A je odstartováno! Jako každý rok, hned na prvních metrech urvou pořádný náskok borci ze ski klubu Fénix Jeseník, hned za nimi se ale už tlačí spousta našich borců a borkyň, a tak povzbuzujeme, co nám jen hlasivky stačí. Dle mých předpokladů se to lepí všem, stromečkem nejde vůbec nikdo, a tak je letos zdolání sjezdovky extra rychlé, nebo mi to tak alespoň z pohledu fanouška přijde. Jen co závodnící zmizí za horizontem, domlouvám pro děti zážitkovou jízdu na skůtru a mezitím přemýšlím, co s nimi teď tu hodinu budu asi tak dělat…

Nedbaje křiku dětí „jééé, mně je zima“ či „bééé, já mám hlad“, táhnu přidělenou smečku vlastních i nevlastních dětí nahoru do sjezdovky směr Němcovic chata. Argumenty, že výšlapem se zahřejou a třeba po cestě najdeme i nějaké lesní jahody jako v pohádce o dvanácti měsíčcích evidentně nebyly dostatečně přesvědčivé, ale nebyl jsem schopný vzdát se vidiny ochutnávky „nektaru“ z letošních meruněk, a tak po chvíli trápení dorážíme na místo. Tady taky pochopím relativitu času, kdy už při „druhém“ koštu nám pod okny projede první závodník vracející se zpět. Huh! To teda sakra rychle uteklo 😉 Velím odchod, abychom stihli všechny naše svěřence v cíli.

Už cestou od Němcovic chaloupky nás ale míjí Tomáš a Aleš. Sakra, ty jsou ale rychlí! Pro urychlení sestupu zdoláváme sjezdovku „válením sudů“, čímž jsem si děti naprosto získal, bo tohle by maminky nikdy nedovolily. Následovalo rychlé poučení o tom, co smějí a nesmějí říkat a už tleskáme, protože do cíle přijíždí Mára, Fido, Zelí, Medvěd, Dušan, Dan, Leňa, Koli, Kori, Lucík, Jandupes, Petřásek, Kusy (který dostává do svého myšího kožíšku tolik sněhových koulí, kolik se jen vejde), Brašák, Asmi, Martin, „starej“ Mira, Hanička, Martinka a Huňa. Počítám-li dobře, tak jsem vyjmenoval 22 jmen. Ze stovky startujících je to hezká jedna pětina. To by bylo aby nebylo říkám si… A taky že bylo! Lenka urvala krásné třetí místo v ženách, Fido, Medvěd a Dušan stejné umístění v týmech! A to nepočítám skvělá umístění mimo bednu!

Samotný závod je ale sotva půlka Hornolipovské… I zde platí, že nestačí být nejlepší na svahu, ale i pod svahem 😉 Kdo nikdy nebyl na pozávodní maškarní v Magacíně, ten neví o čem mluvím. Kdo byl, ten ví, a už nikdy nevynechá… Ta letošní byla navíc okořeněná o Kusyho rozlučku se svobodou, a věřte tomu, že stála za to! 😉

– Mira –

Fotky a výsledkové listiny najdete v naší galerii

Share Button
1 Comment
  1. Petřas napsal:

    😀

Kalendář online:
  
Energii sportovcům dodává