Hornolipovská šestnáctka – byli jsme u toho!

Published on: 28.1.2016
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 4 Comments

Hornolipovska Desitka start

V sobotu 16. ledna se konal již tradiční závod na běžkách Hornolipovská desítka, kterého jsem se se svou maličkostí (neplatí na všechny partie) účastnil poprvé. Nutno podotknout, že letos se nejednalo o desítku, nýbrž rovnou šestnáctku (nemá nic společného s věkem závodnic na trati)! Takže my, co jsme za přispění různých patáků a pomahadel od lékárníka měli síly rozvrženy přesně na 10 km, se právem začli obávat.

Závod měl startovat ve 14:00. Normálně se mi to samozřejmě nestává, ale dojel jsem na poslední chvíli zhruba ve 13:30. Všichni věrní fanoušci dračího sportu už byli na značkách a připravovali se fyzicky i psychicky na závod, posilňovali se mandarinkami, čajem a banány, pár odvážlivců i něčím ostřejším. Hned jak jsem vystoupil z auta, ke mně přistoupil jeden z pořadatelů a se slovy: „Hele mladej tady nemůžeš parkovat, budeme tady křtít rolbu, dej si to auto někam dopr…dele!“ V tu chvíli jsem pochopil, že jsem na horách a tady se s rozmazlenými Pražáky nikdo moc mazat nebude. Auto jsem přeparkoval, doběhl s běžkami do hangáru, které sloužilo jako zázemí závodu a kde všichni už napjatě očekávali zahájení.

Zahajeni

Velmi mne zaujal pan moderátor v klobouku Podhorské záchranné služby, který si nejen mne svou upřímností a smyslem pro humor velmi rychle získal. Jeho slova, že na své farmě topí staré báby v potoce, protože neví, co jiného by s něma dělal, mluví za vše. Vše završila hornolipovská hymna v jeho podání, kde jsme se v textu dozvěděli něco ve smyslu, že je všechno jedno, že se už stejně bude jenom chlastat. Opak byl ale pravdou přátelé. Za slavnostního křtu rolby jsem si rychle domazal běžky modrým voskem a hned vzápětí jsme byli vyhnáni na start pod sjezdovku. Vše mělo v následujících minutách vypuknout.

Tým Los Bucaněros v podáni Koriho, Zlámyho a Petřáska měl velká očekávání. Kluci se už od rána posilňovali ohnivou vodou ve vlaku, ale do startu naštěstí stihli vystřízlivět a vyladit síly. Petřásek byl o to víc překvapený, když na startu nebyl schopný zacvaknout botu do vázání. Všichni jsme si mysleli, že má ještě pod parou, ale to nebyla hlavní příčina jeho nezdaru. Půjčil si holt nekompatibilní boty s běžkami a za jeho hlasitého vzdychání, že tu prodavačku zabije, už bylo jasné, že Los Bucaněros budou mít o muže míň. U Koriho vypadalo vše v pořádku, ale v momentě co se rozešel na startovní čáru, mu odpadla levá běžka od nohy. Hned bylo jasné, že tento jinak favorizovaný šampión v tomto závodě taky nemůže pomýšlet na příčky nejvyšší.

StartSe Zlámym jsme nechali naše kamarády jako správní parťáci za námi a vyrazili jsme za hřmotu „START“ do kopce. Petřásek upozorňoval, ať se na kopci moc nevysilujeme, ale mně přišel poměrně krátký, takže jsem se dral s vervou dopředu. Brzy jsem pochopil, že Petřas nemyslel ten 300m kopec, ale ten 7 km co následoval za ním. Moje fyzička byla konfrontována s těžkou realitou. Běžel jsem kolem 40. místa a vždy jsem na chvíli zrychlil se slovy:“ Tohle teda ne“, když se mne snažila předjet jedna postarší závodnice, která se přes svůj objem pozadí málem nevlezla do stopy. Dlouho jsem udržoval oční kontakt s Mirou, který vykračoval jakoby nic. Moc dobře totiž věděl, že tenhle kopec nebude končit za první zatáčkou. Nicméně jak už to v dlouhém kopci bývá, startovní pole se potrhalo a za chvíli jsem sdílel stopu jen s pár závodníky.

Dýchal jsem jak lokomotiva a v tom uslyším vedle mne běžkaře se slovy: „Nazdar Kusy, makej, přece neřeknu Mišce, že tě předjel padesátník!“ Ano, byl to Vašek. To se mi opravdu nepozdávalo, tak jsem nasadil. Víte, když ale nemáte fyzičku, tak vás veškeré pokusy o heroizujícím zatnutí zubů rychle doženou. Vaška jsem tedy po pár minutách nechal ujet a mohl si trochu začít lízat rány z tohodle krátkodobého vypětí.

Obcerstvovacka

Už jsem cítil, že se blížíme k otáčce na kopci a nebyl jsem jediný. Proti mě totiž už běželi nejrychlejší závodníci zpátky. Viděl jsem tam někde Medvěda s Dušanem. Zřejmě slušnej oddíl, říkám si. V tu ránu mne začal předjíždět nějaký postarší pán z mírného kopce, s pootočením hlavy v duchu se slovy „ ty haj..zle“ jsem zavrávoral a zapadl do strany do závěje. Než jsem se se svým metrákem ze závěje vyhrabal, už mne předjelo pár hladových borců. Zlámy ovšem stále za mnou!

Na otáčce za pár set metrů mi byl nabídnut grog s rumem, vypadal jsem jako sněhulák a byla docela zima, tak jsem nepohrdl. Jakmile jsem přiblížil kelímek ústům vidím menší siluetu zabejčenýho borce, jak se otáčí kolem tyče a je mi jasné, že Zlámy jde na krev. Zahazuji kelímek a vyrážím za ním. Ovšem brzy zjišťuji, že dnešek patří jemu. Nechám jej ujet a těším se na kopec dolů, který mě snad konečně spasí. Ten brzy přichází, ale úleva se nedostavuje. Není lehké dostat sto kilo živé váhy do toho proklatýho kopce, s tím jsem byl smířen, ale čekal jsem, že zpátky z kopce pojedu jak sněhová koule. Jenže když jsou vaše běžky dimenzovány na nižší váhu, kde mimo vosku ještě zůstal zbytek klistru z minulého víkendu, je jasné, že Hermann Maier se konat nebude. Cesta dolů mne zkrátka umořila stejně jako cesta nahoru.

12474057_1028143580558103_7957872420970332174_oZa úplného vysílení jsem se konečně dostal do cíle, kde jsme nepohrdli talířem svíčkové a čajem. Byli jsme brzy moderátorem pozvání na slavnostní vyhlášení závodu. Nejlepšími z naší skupiny byl nakonec opravdu Medvěd s Dušanem, následováni Mirou. Zlámy mi nakonec ujel o 6 minut, ale obsadil jsem krásné 55 místo, což jsem za daných podmínek bral všemi deseti. Od 18:00 měl začít dlouho očekávaný večerní program, jehož součástí mělo být maškarní ve stylu Mexika. S chlapci jsme toto téma nebrali na lehkou váhu, jelikož jsme slyšeli, že místní si na témata maškarních potrpí. Nasadili jsme sombrera, ponča a vyrazili na akci. Nebylo velkým překvapením, že ve stylu Mmexika nakonec nedorazil skoro nikdo, ale my jsme si nenechali zkazit chuť. Odstartovali jsme nukleární konflikt, rozumějte, začali jsme hromadně pít zelenou a večírek se mohl rozjet. Pili jsme, jedli, tančili a bavili se dlouho do noci! Byla to super akce, která kloubí sport se zábavou, tedy důvod proč jsem si v minulosti tak oblíbil závody typu Pavlov či Pasohlávky! Moc se těším na další sezónu a pokud nepředjedu Vaška se Zlámym, tak sežeru tkaničky u bot!

– Kusy –

Pár fotek ze závodu i párty u nás v galerii, kompletní výsledky závodu zde!

Share Button
4 Comments
  1. Mira Mira napsal:

    Díky Kusy! Parádní článek… kvalita, kterou jsem od tebe očekával! 😉

  2. Petřas napsal:

    Dobra prace Kusy!

  3. Pašík Pašík napsal:

    Video jak Kusy žere tkaničky bude hitem 😉 Nemůžu se dočkat 😉
    Pěkný článek.