Závody na Plumlově jsou pro mě dost nostalgickou záležitostí, neboť tam poprvé mé oko spatřilo tento nádherný týmový sport a taktéž poprvé má paže a záda okusily, jaké to je býti drakem! Letos to nabralo ovšem úplně jiné obrátky, když jsem měla příležitost být součástí rovnou dvou týmů – Tesco SW Offline Dragons (můj rodný tým) a samozřejmě Haná Dragons (tak nějak se stal mou druhou dračí rodinkou).
Vzhledem k tomu, že Hanáci mají asi nějaký pokažený magnet a většina ženské posádky jim stále zdrhá, potřebovali nás, úžasné ženy z Tesco SW, co jim uhasí koudel u zadku a pomohou k nějaké té výhře. Že to bude náročné bylo jasné, ale nepředbíhejme.
Už v noci jsem nemohla dospat a vyhlížela slunce, neb celou noc byla děsivá bouře. Nuže, ráno to nebylo o moc lepší, a tak nezbývalo nic jiného než si v rodinném kruhu zahřívat svaly, ať jsme připraveni na první závod, a to na 500 metrů s jednou zatáčkou. No, díky bohu jsem tohoto rozehřívacího závodu byla ušetřena a mohla si tak užívat oblíbenou vůni mokrých psů ve stanu. První jízdy se zhostila Dáša, takže celkem měla za sebou krásných 11 jízd, což je rozhodně olomoucký rekord (a přežila!). Jestli někoho napadlo, že by se tyto závody mohly obejít bez zelené podpory, tak tentokrát byl i upgrade v podobě suché formy, která mi teda nebyla nabídnuta (fakt dík Martine…). „Bez zelené to nejede“, by měl být pokřik Hanáku a možná si rovnou změnit barvu dresů a uvažovat o spolupráci s Božkov (jen návrh).
První jízdou se umoudřilo počasí a byl čas na pořádné závody a všeho spojeného. Alkohol, rozcvička, nahlašování váhy Kačce, alkohol, a tak pořád dokola. Když nad tím tak přemýšlím, moc si toho asi nepamatuji. Davča z Tesco SW Offline Dragons slavil opožděně narozeniny, a to se přece musí řádně oslavit. Tady bych chtěla zmínit, že na závodech si dávám jídlo až po vyhlášení, takže můj příjem se skládal čistě z tekutin… Ale o to víc dávám energii do jízd, protože zasloužená makrela po závodech je lepší odměna jak dřevěná medaile, kdyby ta alespoň byla z té levné čokošky.
Vraťme se k závodům, počasí se umoudřilo a až do vyhlášení bylo až překvapivě krásně, což nás nabíjelo energií. To a taky pár legálních drog se podepsalo na výsledcích. Vybojovali jsme krásné 3. místo na 500 m a 3. místo na 1 km, 200 m nám bedna utekla doslova o psí chlup, ale čas byl krásný i tak. A co by to bylo bez výstřiků na bedně. Nojo, ale Mira a jeho mistrovský výstřik nebyl realizovatelný, tak se našla náhrada – ne jedna, ale rovnou dvě! Beňa bude muset sice ještě zapracovat (svedeme to na šroubovací šáňo), i když by se očekávalo, že už bude mít jisté zkušenosti. Nakonec Miru docela slušně zastoupil Marťas. A vlastně, kdo nestříkal?! Věřím, že díky tomuto jsou Hanáci na příští sezónu opět nezapomenutelní! „Kdo nestříká není Hanák!“
A protože nejen Hanáci mají problém se stabilní posádkou, doplnili i oni právě můj rodný tým. A přes to všechno jsme si vybojovali krásná dvě 2. místa. Suma sumárum, tohle spojení nám docela svědčí, ne?
Doufám, že mluvím za všechny, když řeknu, že po těchto závodech (a někteří po pokračování v Doze) jsme šli všichni spát s pocitem hrdosti, protože jsme ze sebe dali doslova vše!
P.S. Výhra byla v podobě dezinfekčních vlhčených ubrousků, laku na nehty, který si kdosi spletl s leskem na rty, a šáňo, které bylo třeba ukázat, jak se s ním zachází. Nic proti mužským výstřikům, ale já měla žízeň po celým dnu!
P.S. 2 Doufám, že to zase někdy zopákneme, třeba ve Znojmě ;o)
P.S. 3 Děkuji za privilegium napsat tento článek, určitě jsem toho hodně zapomněla, ale já Vás varovala.
P.S. 4 Jestli tohle čte potenciální zájemce… pochybuji, že to dočetl až sem 😀
– Elis –
Ja to rikal – nejlepsi clanky pisou lidi, co trdi, ze psat neumi 😉 Diky Elis!
Svěží vítr v hanáckém rybníku se nezapře. Má to šmrnc. Díky Elis!