Zdá se mi krásný sen, když v dálce slyším povědomou melodii. Probírám se z kómatu a rychlostí artritického šneka se potácím ke stolku, kde mám položený telefon. Volá Rosťa a prý jestli mě nevzbudil? Jistě, že ne Rosťo 😉 Měl obavu, že jsem nezaregistroval změnu srazu v Jedovnici, až na 12:30. Mrknu na mobil, je 6. hodin ráno a tak znovu padám na postel, v marné snaze ještě usnout.
Hodinu před polednem naházím věci do auta, nakládám další pasažéry a razíme na závody. Po cestě spadne pár kapek, ale jinak nám štěstí přeje a celou sobotu se nám bouřky a déšť vyhýbají.
V Jedovnici je krásně. Když přijíždíme, jsou závody již v plném proudu. Hudba skvěle hraje, dračí lodě ostrými příděmi doslova řežou vody Olšovce a diváci fascinovaně přihlížejí skvělé podívané. Stavíme stan vedle Brněnských draků. Hanáci se postupně trousí a na přivítanou ochutnávají výborné koláčky a tyčinky od našeho nového sponzora.
Za necelou hodinku jdeme na věc. Poslední rady a povzbuzení od Vaška, nasedáme na loď a stavíme se na start. Srdce mi buší jako o závod, adrenalin mi stoupá do žil. Na povel vyrážíme dopředu a já přestávám vnímat svět kolem sebe. Hrabu pádlem jako šílený a tlačím loď dopředu i silou vůle, pokud je to jen možné. Najednou vnímám, že je něco špatně. Světlo v tunelu před námi se uzavírá. Urostlí Břeclaváci po pravé straně, řízení kormidelníkem od veteránů nás zkušeně sevřou i s druhou lodí do klínu. Voda najednou těžkne, síly docházejí a cílem projíždíme těsně třetí. Zamáčknem slzu, protáhnem ztuhlé svaly a při druhé jízdě jim porážku oplácíme i s úroky 😉
Po dalších dvou hodinkách se stavíme na start na kilometr. Před námi opět vyráží Břeclaváci a za námi Serepes jen s mužskou posádkou. Bude to opravdu výživná jízda. Nasazujeme strojové tempo, sličná bubenice povzbuzuje jako o život a první zatáčku řežeme jako na závodním okruhu. Rychle se přibližujeme k lodi před námi a to nám dodává sílu. V druhé zatáčce jsme je dohnali, již vidíme krůpěje potu na jejich zátylcích, jdeme do náklonu a bušíme pádly do vody jako pominutí. Řveme, ať nám uvolní cestu, ale v zápalu boje neuhnou ani o píď. Jejich loď se přibližuje na dva metry, už jen metr. Připravuji se na náraz, naše příď jim určitě zláme pádla a jejich loď půjde ke dnu k rybám… Na poslední chvíli náš kormidelník zkušeně lízne bójku a předjíždíme je po vnitřní straně. Naše euforie je neskutečná, už jen to nás žene dopředu a cílem projíždíme jako první. Ohlížím se za sebe a vidím, že Serepes s čistě mužskou posádkou nás takřka vůbec nedojel. Tak to bylo opravdu něco, kvůli takovému zážitku stojí za to jezdit na závody. V tvrdé konkurenci je z toho podle časů nakonec pěkné šesté místo, jen půl sekundy za pátým.
V dobré náladě balíme věci a vyrážíme domů. Tak zas příští rok Jedovnice.
– Zdeněk –
Not logged in
Luxus! Pokud se nepletu, tak nejrychlejší report letos vůbec!!! (pro ostatní: report mi byl doručen v neděli 10:49 CET!)
Jen bych doplnil, že jsme za Břeclavákama jeli tak 30m před bojkou nalepeni přídí na jejich záď a kormidelník nás zbrzdil, bál se předjíždět. Měli by jsme asi i lepší čas. Asi bychom si měli vycvičit vlastního kormidelníka. Problém byl i ve finále na 200m, kdy nás vyvážel od pravé bojky úhlopříčně směrem k lévé cílové. Nebýt lodě vedle nás, tak jsme tam projeli cílem.
Ale koláčky i tyčinky byli jak od maminky.
Zdenku díky za pěkný report i za zajištění sponzora. Myslím, že to pro vás, co jste nelenili a dojeli byla cenná zkušenost a pěkný týmový výsledek. Gratuluji a děkuji celému týmu.