Po jednom výživném (jak jinak) zimním kruháči jsme si řekli, že si tuto sezónu ozvláštníme zajímavějšími destinacemi, aby naše cestování za závody mělo kromě kvalitních výkonů ještě nějakou další přidanou hodnotu. Já si navíc dal závazek že tento krásný sport opět přiblížím svým dětem. Do tohoto scénáře zapadly závody na Pastvinách jako p*del na hrnec!
Takže jsme s pubošem, ještě nepuboškou Julčou a Beňou (taky puboš? 😉 vyrazili. Cesta v pohodě, místo na břehu přehrady pod stromy luxusní a nálada výborná. A jako bonus pro tatínka Julča se hrozně těšila na buben. Sice jí to nakonec vyšlo jen na jednu jízdu ale bylo to finále a byla z toho nadšená!
Jely se 3 rozjížďky a podle umístění se potom dosti nezvyklým klíčem proti sobě stavěli nejsilnější s nejslabším a pole se rozdělilo na finále A a B. Bohužel zrovna první jízda se nám úplně nevyvedla. Zvolili jsme pomalý šlág, rozjížďku jsme sice vyhráli, ale čas bohužel nebyl nikterak oslňující. To se později ukázalo jako rozhodující moment.
Na další jízdu se proti nám postavila posádka, která měla jen o pár desetin horší čas, a bohužel nás zajeli, takže jsme z toho velkou radost neměli. Samozřejmě jsme měli objektivní důvod ;-), že jsme měli nejhorší dráhu (což opravdu byla pravda), ale i tak jsme od sebe očekávali více.
Další jízdy se nám už dařily, i časy byly docela fajn. Kvalitu drah bohužel ovlivnil výrazně snížený vodní stav, jako nemilá připomínka letošního sucha. Ve finále B se nám zadařilo, dojeli jsme suveréně první a dosažený čas by nakonec stačil i na 3.místo. Což při účasti 6ti žen na palubě byl krásný výsledek!
Zlatým hřebem dne byla večerní after party, kde hrála místní kvalitní skupina s dobrou zpěvačkou. Moderátor se snažil celý den převelice a Julča ho několikrát komentovala slovy: „Tati není náhodou opilej?“. „Nejspíš je Jůlinko“. A byl, ale asi ho to hrozně bavilo. Nás nakonec taky. Stálo by zato tam přespat a užít si letní atmošku až do konce.
Takže příští rok zase a s kempem?
Ještě jedna osobní vsuvka. Na závodech jsem potkal své kamarády, kteří při příležitosti oslavy asi 84.narozenin dědy, složili dohromady rodinný dračí klan a děda jel s nimi. Tak tomu říkám motivace. Posléze jsem se dozvěděl, že pak pařil nejdéle ze všech až do půl čtvrté. Přeji nám všem, abychom měli minimálně stejně elánu jak ten děda, a prostě chuť do života.
– Zdenálson –
P.S. Díky za výpomoc FRMDRKU, Martinovi Poláškovi a Jarynovi
Not logged in