Rok se s rokem sešel a tak jsme si my, hanáčtí draci a dračice, naleštili pádla, sbalili podprdeláky a vyrazili do matičky stověžaté za tradičními závody, na kterých nemůže naše posádka nikdy chybět. Jako už několik let se tu začátkem září konal Pražský dračí podzim neboli podzimní festival oslavující vše okolo dračích lodí, jak sportovní výkony zúčastněných, tak samozřejmě i kulturu a historii opředenou kolem nejtýmovějšího sportu na světě a kdovíkde ještě.
Minulý ročník byl pro mnohé z nás prvním větším závodem, kde jsme konečně mohli zažít atmosféru dračího zápolení a prodat často nekonečné hodiny strávené na trénincích. Odměnou nám tehdy byly dva krásné poháry – první místo v závodech 250 metrů kategorie FUN a bronz v závodě indonéských lodí. Letošní rok však byl už o něčem úplně jiném, všichni jsme se dokázali vymakat o další obrovský kus dopředu, přibyla kila svalů, ubyla kila špeků, navíc ´Áčka´ jak ze slabikáře. Ještě ke všemu s novými posilami na pádlech náš drak mířil na tomto ročníku hned o dvě kategorie výš do sféry mezinárodního poháru, kde už slabých soupeřů není a začíná to pravé závodní peklo 😉
Cestou do Prahy nás zahřálo u srdíčka, když jsme si mohli přečíst hlavní článek v časopise Žlutý, ve kterém se reportérka na několika stranách rozplývala nadšením nad krásami dračení a nad organizací červencových pálavských závodů, odkud jsme si jen tak mimochodem odvezli dvě stříbra 😉 K tomu jsme si s Aničkou a Petřáskem pososávali latéčko a přikusovali dortíky a croissanty. V té vší pohodě jsem si, bohužel, uvědomil, že k naleštěnému karbonu a podprdeláku něco chybí, že můj dres s dalšími věcmi do lodi leží v Olomouci ve sklepě v bubnu pračky (touto cestou díky Pašíkovi za reprezentativní ošacení ;-)).
Už od brzkých ranních hodin, co jsme dorazili na Císařskou louku, na nás pražilo letní slunko a mraky jakoby od řevu bubenic a dunění bubnů raději vzaly nohy na ramena. Takže počásko luxus, to bychom měli. Všude panuje pohoda. Konečně jsou vypsána obsazení jednotlivých kategorií a rozpisy jízd. Při pohledu na týmy, proti kterým jedeme, ve mně trošku hrkne. Na tyhle týmy jsme minulý rok koukali jenom zpovzdálí a letos jim máme natrhnout zadek? Minimálně Petřásek má ale jako vždy v našem umístění jasno „První, vole, to je jasný!“ OK, tak jdeme na to! 😉 Kapka Haná Dragons pyšně vlaje a tým už pomalu netrpělivě posedává a popochází po březích Vltavy. Nutno vysvětlit, že celý festival je tradičně dvoudenní, když na každý den připadnou dvě sportovní disciplíny prolínané kulturním programem probouzení draka, lvích tanců, břišních tanečnic a podobných vychytávek. Je sobota a na nás teď čeká všemi oblíbený kiláček. Jelikož nás Vašek na trénincích hrotí až skoro do zdechnutí, povedlo se mi na jednom z nich natrhnout si o lavku prdel, takže mě ještě čeká půlhodinky před nástupem do lodi ošetření a obvázání od dračice Aničky. Pár podivených pohledů v pánských sprchách sledujících blízkost hlavy a holého zadku nás nerozhodí a už utíkáme ready na břeh za týmem 😉 Rozběhání s protažením už ani nemá cenu popisovat, jsme už přece profíci, takže to je samozřejmost 😉 Sbíháme se na poradu, slovo si jako tradičně bere náš guru Vašek a zpracovává si nás do stavu směsice naprosté soustředěnosti, adrenalinu, pocitu na zvracení a chuti porvat se o každý metr trati. Už slyšíme z reproduktorů naši mantru obsahující ´Haná Dragons´ a číslo lodi, nic víc nepotřebujeme slyšet a během minutky už kroužíme nedočkavě po rozvlněné hladině. Lodě se rozjíždějí v 15 sekundových intervalech, takže řada na nás přichází během chvilky. Posledních 10 sekund odpočtu se už rozjíždíme do traťovky a od startovní čáry to pálíme na max. Čumím jenom do lodi a jediným přítelem v tom utrpení, kterého můžu vidět, mi je ošátkovaný dračí pirát Beňa. Po očku kontrolujutempo, ať nám nevypadne synchro. Dřív než se vůbec stihnu pomodlit, ať už je brzo bójka s otočkou, ji rychle obkroužíme a já nechápu, jak jsme to zvládli tak rychle. Trošku nám to přece jen vadne, ale z toho omylu nás hned vyvede bubenice Leňa a přiloží nám do kotle nesmlouvavých 10 silových a jako třešničku k tomu pár nadávek a znovu 10 a ještě jednou. To už je cíl na dohled a my protínáme cílovou čáru s nejhorším možným pocitem infarktu, který během pár sekund přechází do nadšení z rychlosti celé jízdy. Nakonec nám s časem 4:50,60 chybí na třetí a na druhé místo 50 setin resp. sekunda a půl. Zbyla na nás brambora, ale čas od loňska zlepšený o 15 sekund a přeskočení dvou německých posádek a týmů bojujících v GP je pro nás dostatečnou odměnou.
Máme chvíli na relax a na gulášek, někteří hazardéři (Kusár) se pouští i do bramborového salátu. Jídlo stráveno, síla dobitá a kolotoč závodění se točí dál. Na druhou půlku dne nás čeká závod v přetahování. Loňské přetaktizování a vypadnutí v prvním kole se letos nebude opakovat. Bereme si příklad z první posádky sedící proti nám v lodi a dresy jdou dolů a odhalují naše pekáče buchet ;-), aspoň něco nám zůstane suché. První kolo je během 15 sekund hotové, nutno dodat, že proti většinově dámské posádce. V druhém kole nám vypadává synchro a posádka Certicon nás nemilosrdně potrestá a vytlačí nás. Ze skupiny postupujeme do playoff systému, říkáme si, že tady už se tohle nemůže opakovat. Hned ve čtvrtfinále narážíme na německou posádku Energie Drachen, která nastupuje do lodi s úsměvem na tváři a jistotou postupu. Úsměv jim však brzo tuhne na tváři, když jim během pár desítek sekund díky našemu „Der TURBO“ ukazujeme, kdo je na téhle lodi pánem a vystupujeme přes bort jako postupující do semifinále. Tam nám však vystavuje stopku Pražský klub dračích lodí, vycvičený a ostřílený v téhle disciplíně. Čeká nás boj o bronz s Certiconem a po druhé během dne se nehodláme smířit s pozicí pod bednou a taky že ne! Poslední zbytky sil z nás vyprchávají každým záběrem a právě v momentě, kdy se zdá, že už nemůžeme víc, to protivník vzdává, voda nám měkne pod pádly a víme, že už se můžeme radovat, první bedna je doma! YES! 😉 Po nás hned nastupují holky a jdou se poprat o místa nejvyšší mezi ženami. Němky si na ně hned v první přetlačované přichystaly taktiku složit nejlepší ženy z obou německých posádek Energie Drachen a Dresdner Löwen. Ač holky dělaly, co mohly, na tohle kombinaci by těžko vyzrálo i kombo Macgyvera s Chuckem Norrisem. Hned v další jízdě si to však vynahradily a v boji o třetí místo smetly z povrchu zemského posádku Horalek. Zbytek draků Hanáků jen stál na břehu a nevěřícně koukal na vytříbenou techniku a sílu našich dračic. Opravdu nádhera pohledět!
Po západu slunce si ještě od pražského klubu půjčujeme indonéskou loď a potrénujeme si vstávání v lodi, které jsme v loňském ročníku uvedli do praxe jako vůbec první tým. Při pokládání na vodu a vytahování mamutí lodi padne pár slov na ´K´ a dokonce ze pár ostřejších na ´P´, ale nic neobvyklého. Zbytek sobotního večera už jen zlehka poléváme jazyky. Vyhrané lahve čínského piva Tsingtao nám k tomu poslouží dobře. Přidávají do nich nejspíš speciální přísadu, protože pár loků dokáže Kusyho přesvědčit, že hejno labutí plujících po noční Vltavě je vlastně teambuildingová akce a předvádí nám ryzí nefalšovanou stand up comedy at its best! 😀 Po konci show se pomalu, ostatně jako správný uvědomělý tým přechodných abstinentů posbíráme, a jdeme směr stany a pražské byty nabrat zpět síly, které nám dnes voda sebrala.
Nedělní ráno vypadá ještě krásněji než to sobotní, nikoho z týmu nepronásleduje alkoholový opar, všichni vyspaní do růžova a připravení do toho jít znova naplno. Z výpisu programu je jasné, že dnes moc odpočinku nedostaneme. V průběhu celého dne nás čeká několik sprintů na 250 metrové trati v kombinaci s proklatě náročným závodem indonéských lodí na 600 metrů.
První rozjížďka 250 m přichází záhy a proti nám stojí z GP ostřílené posádky draků MZV a Satanů z Doubí. Po trojfázové přípravě – lékarníkovy cukříky, rozběhání, porada – se skládáme do lodi, s Beňou si ještě vyměníme „NE že to posereš, je to jasný!?“ 😀 a vyrážíme na start. Minutka, kdy si nás startér dává do lajny, už mozek vnímá tak maximálně tlukot proudící krve na spáncích. Pádla jsou po pražsku venku z vody… READY! ATENTION! GO! Pádla jako jedno padají do vody, 7 silových a 10 do tempa a už bez zaváhání až do cíle. Kolem levého ucha jenom slyším s každým záběrem svištící vlnu vody, jak si náš drak dere cestu vpřed… A jsme tam! Satany z Doubí necháváme za sebou o délku lodi, draci MZV nám unikají o příď lodi. Abychom v ten moment nemuseli do opravných jízd, ale rovnou do finále nesmíme v další jízdě přijít ani o vteřinu, protože se časy sčítají a jen první dva jdou přímo do rozhodující poslední jízdy. Když už jsme v lodi tak zjišťujeme, že nám chybí jeden člen z posádky, který zmizel neznámo kam. Deus ex machina Vašek se chytá pádla a naskakuje k nám do lodi na pravého háka a obojetník Beňa rychle přeskakuje na levou stranu, čímž oba zachraňují situaci v poslední minutě. Trošku rozhození z celé situace, ale nakonec uklidnění aurou přítomnosti trenéra mezi námi, zvládáme zajet výbornou jízdu v tempu na hranici našich možností a drakům MZV po dojetí už opravdu začínají cvakat půlky, protože projíždíme mezi cílovými bojkami téměř bok po boku o chloupek za nimi. V součtu časů mezi všemi týmy jsme právě s týmem MZV těmi vyvolenými, kteří bez nutnosti oprav jdou rovnou do finále, easy, pohodička 😉
Podle pohledu na hodinky víme, že přichází řada na nás začít potěžkávat dlouhá pádla do indonéské lodě. Proč, sakra, nevyrábí i tyhle v karbonu?! 😉 Loď je navíc těžká, je nás na ni málo, jen 12, a čeká nás 600 metrů v půlce s otočkou. Zkrátka zaděláno na další krásné okamžiky 😉 Startujeme z místa ve dvojici shodou náhod opět proti MZV. Od startovního povelu jedeme prvních 300 metrů vsedě. Cítím, jak mi začíná tuhnout prdel, potom záda a ruce, ale otočka je tady opět, co by dup. V průhledu kolem hlavy draka vidím, že jsme na tom ještě pořád na chlup stejně, jako naši přímí soupeři a ze zatáčky vyrážíme ve stejný moment. Ozývá se povel na přechod do stoje RAZ, DVA, TŘI a jedem, všichni stojí a loď nabírá opět ztracenou rychlost. Vašek vedle mě se svojí postavou na hony vzdálenou indonéskému rybáři raději po pár tempech pokleká do kanoistické pozice na C1, ve které se cítí mnohem víc jako doma. Všichni dostáváme nový impulz a loď si před sebou hrne vlnu směr cíl. Po 4 minutách a 11 sekundách tak protneme finish o pár sekund později než zelení MZV. Nakonec se ukáže, že jsme jeli právě proti celkovým vítězům závodu na 600m a že možná o něco pomalejší přechod do stoje nás stál stupně vítězů. Musíme se spokojit s celkovým 5. místem, zážitek ale parádní tak jako tak! 😉 Naše děvčata po nás vytvořila vlastní, čistě ženskou posádku, doplněnou o dračice z týmu Draci z Kamenčáku. Tato dívčí posádka, která jela na krásu a na sílu, tak tak že nedojela některé čistě mužské posádky! Mohlo to být také díky snížené váze 12 triček, která zůstala na břehu, ale to je krajně nepravděpodobné 😉 Takže opět „HEJ HEJ HEJ HANAČKY jsou NEJ!!!“ 😉
Teď už nás však čeká jen jedna jediná jízda, avšak ta nejdůležitější – Finále Mezinárodního poháru na 250 metrů proti dalším třem napráskaným posádkám. Do první lajny sjíždí Energie Drachen. Mezi ně a nás se do druhé dráhy řadí Draci MZV. Po naší pravici ve čtvrté už nedočkavě pluje loď Satanů. Jedni popojedou kousek dopředu jedni dozadu, srovnáme se a už je to tu – GO!!! Valíme našich 7 silových a 10 do tempa, MZV vedle nás namísto toho sází na taktiku 10 rychlých „mrdáků“, čímž se nám v momentě vzdalují o půl lodi. My však máme sil v zásobě víc než dost a každým záběrem se prodíráme o délku jedné lavečky před všechny ostatní lodě. Ještě 10 metrů před cílem vedeme o celou dračí hlavu. Právě během těchhle posledních 10 metrů se toho však událo víc, než by bylo zdrávo. Drakům MZV vychází tempo a protínají tak čáru o 16 setin sekundy před námi, navíc Energie Drachen dokázali chytit zázračný druhý dech a tak se na posledních metrech dostali pár centimetrů před nás i před MZV, konkrétně o 2 setiny sekundy!!! Všichni jsme ze sebe vymáčkli to poslední a stlačili výsledný čas o další neskutečné 2,5 vteřiny na konečný čas 1:06,08 a i přesto to nestačilo. Neskutečná smůla, ale tak to na závodech prostě chodí. Plakat nad tak těsným bronzem v téhle kategorii a konkurenci by bylo rouhání, dokázali jsme si, že konečně oficiálně patříme zase o kousek výš 😉
Úspěšný víkend jsme nemohli završit jinak než disciplínou nejefektnější – skok z mola do Vltavy a následnou gruppen koupačkou všech zúčastněných včetně připojivšího se random psa. Na břehu padlo pár panáků, piv a fotka do albíčka i pro sponzory, ať nám dresy sluší a pípa nevysychá a i nadále teče výborné pivo Démon proudem (beware: productplacement!) 😉
Důvodů pro oslavy bylo nakonec víc, protože celý víkend byl završen přechodem Petřase do stavu ujovského díky neteři Aničce, což znamenalo jediné: nezřízené pití tvrdého alkoholu a s tím spojené následky dočasné ztráty koordinace, zraku a konečně také vědomí. Ale to už je na naprosto jiný příběh pro naprosto jiný web… :D.
HEJ HEJHEJ HANÁCI JSOU NEJ!!!
– Kori –
– Výsledky
– video a fotogalerie z akce
Pěknej report, ale děsně dlouhej, až sem se z toho čtení unavil ;).
No vida,report jako vymalovaný. Příjemně osvěžil vzpomínky na pražské závody a pěkně vtipně popsal vše podstatné (a že toho bylo). Díky Kori (jo- s tou natrženou prdelí to je pravda ?)
O co déle jsme čekali o to delší počteníčko máme 😉 Díky, parádně jsem u toho zavzpomínal na úžasný víkend v Praze!!!
Pěkně Kori!! Nejlepší je:,, mě čekalo ošetření a ovázání od dračice Aničky! 😀 😀
pěkný .-) doufám že v příštím roce budu mít víc sil ) a technicky jiný level ( což by hlo třeba i s těma setinkama ))
Top článek, dat memory:) neodpustím si jeden dodatek
„Ozývá se povel na přechod do stoje RAZ, DVA, TŘI a jedem, všichni stojí a loď (edit: stojí taky:D)nabírá opět ztracenou rychlost.“
Chjo draci chybíte mi tu, posílám gratulaci z východu 🙂
Našel sis místo nás náhradu? Malý, chrchlající, plivající, ultra rychlý číňany?