Haná Dragons.cz

Definitivní rozhodnutí, že pojedeme letošní Prestige Cup jako Haná Dragons a nikoli že budeme „pouze“ doplňovat jinou posádku jako loni, jsem učinil poté, co jsme s Pašíkem vypomohli na „Křetínce“ Brněnským drakům a domluvili se s nimi na případném zapůjčení jejich členů.

K mé obrovské radosti toho nakonec nebylo vůbec zapotřebí, neboť tým nahecovaný po úspěších v Praze se velmi ochotně hlásil i do Brna, takže jediní ne-Olomoučtí členové byli Dušan s Bětou, což jsou ale zkušení draci. Takže tým jsme měli dobrý, měli jsme společně natrénováno, na našem pomalém Mobym jsme zajížděli lepší a lepší časy a nezbývalo než se těšit, co předvedeme v Brně.

Hned po příjezdu do Brna jsem viděl spoustu známých tváří, které jsem stihl letos poznat na Křetínce i ve Znojmě. Všichni projevovali zájem o to s kým jedu, a já jsem opravdu hrdě říkal, že tentokrát jedu za nás. Měl jsem radost, jak nás všichni přivítali a kolik lidí nám vyjádřilo podporu. Trochu mě zaskočilo, když nás komentátor označil za černé koně, na druhou stranu po kapitánově prezentaci nešlo jinak, v Mirově prohlášení chybělo už snad jen: „Tak určitě!“, jinak rozhovor hodný televize. Dokonce za námi přišel i fanklub.

Co bylo nepříjemné bylo čekání na naši rozjížďku, protože jsme jeli jako předposlední. Po tom co za výkony předvedli Brněnští draci a Fitness jsem měl trochu nahnáno, abychom neudělali ostudu. Už od začátku jsem říkal, že pokud zajedeme čas pod třináct minut budu spokojený a že rozhodně nemá smysl mít ambice na bednu.

Před rozjížďkou jsme se nadopovali a rozcvičili. Je fakt že bych se zahřál i Rumem, ale Vaškův odkaz: „Před závodem se nechlastá!“ mi žhnul před očima a tak jsem chytil pádlo a zahřál se pohybem. Rozehřátí a nahecovaní jsme naskákali do lodi, upevnili výpočetní techniku, řekli bubenici ať řve a vyjeli směrem na start. Kormidelník nás okamžitě po odražení navezl do jakéhosi rostlinstva, což odnesla kamera. Podařilo se nám (Bětě) to zvládnout a nějak ji znovu uchytit. Zkusili jsme cvičně startík a vypadalo to slušně. Dojeli jsme k ostrému startu a nachystali se.

PŘIPRAVENI! VPŘED!

Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, a deset mrdáků a DRŽ TO TEMPO! Start se povedl, Stouny necháváme za sebou hnedka na začátku. Koukám pod rukou na Martina a snažím se držet synchro. Soustředím se na techniku, dýchám, kopu do lodi, nekrčím ruku, snažím se sledovat frekvenci na mobilu, je to dobrý, držíme těch šedesát.

SAKRA! Přišli jsme o mobil, Martin jak šel dopředu tak rukou zavadil o držák a mobil se ohnul do naprosto nepoužitelné pozice. Tak je to na nás, musíme s Martinem to tempo s Bětinou pomocí udržet. Jsme tak v půlce první části a začíná nám to chcípat. Soustředím se tak na techniku že zapomenu rozkřičet zrychlovacích deset silových. Koukám periferně po okolí a snažím se si z loňska vybavit, za jak dlouho bude ta pitomá obrátka. A už vidím most a před ním červenou bóji, teď to nepodělat. Děláme pitomost a zrychlujeme do otočky, abychom hned zase rychlost průjezdem ztratili (tak na tohle příště bacha, tohle už ne!), a co je velmi nepříjemné, jak se snažím přitahovat, tak mi ujíždí podprdelník a já kloužu dozadu na Jindru. Naštěstí se stačím zachytit a srovnat a znovu se vracím do správné polohy. Ale i tak jsou nějaké vteřinky mojí vinou v háji. (Omlouvám se, fakt sorry.)

TŘI, DVA, JEDNA… A sílu! Rozjíždíme loď z otočky a ono to jde! Někdo nás asi polil živou vodou, nebo nás pohled na Stouny, kteří teprve do otočky vjíždějí, vyhecoval k většímu výkonu. Loď se vydává na zpáteční cestu svižným tempem. Kdo se šetřil pochopil, že už je za půlkou a je třeba jet nadoraz. Zase nám to v půlce zpáteční cesty chcípe. A tři, dva, jedna, a deset silových. Ten rozdíl už není tak znatelný a je vidět, že už toho máme v rukách hodně. Ale most před cílem už je na dohled! Tak naposledy, zkusíme vymačkat co to dá! Předkláním se a jsem už jako v tranzu, cítím že mi upadnou předloktí, necítím rameno, mám zablokovaný záda a nemám už skoro sílu vytáhnout pádlo z vody a vrazit ho dopředu. Ale pokřik Hanáci do toho, který se nese z mostu a fandění kluků a holek z ostatních týmů na břehu u cíle mě donutí naposledy zabrat. Už jen pár záběrů pádlem…

CÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍL!

Je to doma, padám vysíleně na Martina, nemám sílu v rukách, nedokážu se chvíli ani pohnout a jenom se vydýchávám. Plácnu si s Jindrou, Pašíkem, poděkuju Bětě a ze zbytků sil dopádluju k molu. S obrovským potěšením zjištuji, že jsme zajeli čas 12:55. Můj cíl se splnil, bylo to pod třináct. A já za sebe do toho dal všechno. Kluci z Brna mi gratulují a říkají, že jsme jeli dobře, jsou to borci a navíc to myslí vážně, to nemůže nepotěšit. Dozvídám se bohužel taky pro mě velice smutnou zprávu, a to že můj parťák zepředu se stěhuje a tak už s náma nebude chodit trénovat. Je to rozhodně škoda, ale tím si přece nebudeme kazit náladu po takové skvělé jízdě. Je čas vyrazit na čerta a zapít to.

Po dojetí poslední rozjíždky následuje vyhlášení vítězů, skončili jsme na krásném sedmém místě z šestnácti posádek, a to je rozhodně dobrý výsledek a nemáme se za co stydět. Nezbývá než pogratulovat vítězným Brněnským Drakům, a potom se vydat pomalu směrem domů.

A co závěrem? Asi takto, mohlo to být lepší, ale byl to náš první závod na takto dlouhou trať. Taky to byla naše první konfrontace s posádkami jako Azuma, Draci z Pryglu, Brněnští Draci, Spinning a Fitness apod., se kterými se budeme určitě vídat častěji. Poznali jsme se s nimi, navázali přátelství a celkově si myslím podali velice dobrý výkon. Tak já všem hrozně moc děkuju za to, že jste do toho šli, že jste ze sebe vydali maximum, a jen doufám, že jste si to taky tak užili a že za rok zajedeme zase o něco líp.

Beňa

Kompletní výsledky
Video od Zbyška v naší galerii
Fotogalerie od našich přátel z týmu Veteráni Brno