Tragicky Dlouhé Tratě 2017

Published on: 25.9.2017
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 4 Comments

Je sobota, 23. září brzy ráno, a Olomouc se pomalu probouzí po další pošmourné a trochu deštivé noci. K vlakovému nádraží se scházejí členové týmu Haná Dragons k plánovanému odjezdu do Prahy na již desátý ročník závodů s příznačným názvem Tragicky Dlouhé Tratě…

Přepočítali jsme stavy týmu, kromě zkušených kmenových členů Hanáků byli pro občerstvení sportovního genetického potenciálu a doplnění chybějícíh členů také přizvaní zkušení draci z TESCO SW, Terezka, Jaina, Janko, Honza a Karel, dynamičtí fightři z WHP z Prostějova – Simča, Krista a Michal a dva siloví tahouni z FRMDRK – Vašek a Kuba, a na závodišti v Praze posádku ještě doplnil zkušený bojovník Ctibor z posádky Škodováků.

Přesun ve vlaku do Prahy byl naplněn horlivou tvůrčí a pečlivou prací nad plánem obsazení lodi, včetně optimalizace pozic dle schopností a vyvážení lodi. Kdo nedosahoval požadovaných váhových předpokladů, cpal se koláčem za 10,- Kč/ks.

Menší část týmu volila z různých důvodů odjezd do Prahy individuálním způsobem už den předem, a tak tito vyslanci mohli hned ráno poskytnout užitečné informace, jak změnit možné bloudění Prahou v celkem časově slušný dojezd nejpočetnější sobotní skupiny na závodiště v Malé Chuchli a navíc s tak nadšeným příchodem, že hned mohli shlédnou vlajku týmu, vztyčenou ranní údernou skupinou vedenou Mírou, jasně demonstrující odhodlání všech k závodění. Počasí je tento den ideální – tak jdeme na to.

Rozpis byl jasný, start pěti lodí současně, dopoledne trať 4,5km a to samé ještě jednou odpoledne. Součet časů pak určí konečné pořadí. Tentokrát se oproti předchozím ročníkům sešlo v naší nejsilnější kategorii SPORT pouze pět lodí, ale zato co jméno a tým, to zvučené jméno.

Start první jízdy a souběžná jízda pěti lodí skoro 2 km k první obrátce vypadal nadějně, ale na otočce to začalo vřít. Znevýhodnila nás pozice na 5. dráze a zcela vnější nájezd do obrátky, navíc pak završený kolizí s lodí vedle. Na výjezdu hezkých 100 litrů vody v lodi navíc udělalo své a už jsme bohužel nezachytili úniky soupeřů, ztratili jsme přímý kontakt a tak jsme celý zbytek závodu, odedřeli sami za sebe. Přestože v parádním tempu, soupeře jsme už nedohnali a bylo z toho 5. místo.

Čas do druhé odpolední jízdy jsme zaplnili odpočinkem, ale i přípravou na další zápolení.

K druhé rozjížďce jsme nastoupili na první dráze, výhodné pro projetí první obrátky, ale právě proto vždy velmi atakovanou jinými soupeři. A to se taky stalo skutečností. Opět skvělá souběžná jízda prvního úseku, ale byli jsme podjeti jednou lodí na vnitřní straně a v obrátce nás tak sevřely hned dvě lodě do takových kleští, že se po krátkém šermu jen do sebe vzájemně zaklesly pádla aniž jsme chvíli mohli pádlovat. Další udržení pozice oproti vyjíždějícím lodím velmi kvalitních soupeřů už nebylo možné a tak jsme nasadili bojovné tempo, rvali se celou trať a i přes další kolizi v poslední zatáčce dojeli na 4. místě.

Diváci na břehu sice při téhlete mele řvali nadšením, ale práce kormidelníků je v tomto typu závodů šíleně náročná a pak se nejde divit, že se ještě po závodě často vedou emotivně silné diskuse o regulérnosti počínání si v těchto situacích, stejně tak, jako jsme to zažili i po naší druhé jízdě.

Součet časů nám vynesl krásné 4. místo. Poděkování patří bubenici Renči, jenž prožívá a vidí celý tento běs závodu úplně z jiného pohledu a ještě přitom dokáže burcovat posádku a jednotlivce k neskutečným výkonům. Ale opravdu obdiv patří háčkům Týně a Lucíku. Kdo v té první lajně neodjel závod, a zejména jakoukoliv dlouhou trať, nedokáže si představit, kolik síly a hlavně vůle vyžaduje odhadnout tempo a nepolevit v něm a věřit, že tým za tebou to vydrží a společně dotlačíte loď až do cíle s co nejlepším výsledkem… ten pohled dopředu je prostě nekonečný.

Večerní návrat vlakem byl štástně bouřlivý a díky rozverné Jainy, taky s ochutnávkou výtečné vodky s esencí coconuts. Večer, po dojezdu do Olomouce jsme se v loděnici ještě chvíli sešli a vše vyhodnotili při několika stáčených škopcích lahodného piva od našeho sponzora…

Epilog… ráno se v Olomouci probouzíme do pošmourného a lehce deštivého rána. Není důležité koho a co po včerejšku bolí… byly to fajn závody a skvělý včerejší den. Díky všem!

– Vašek B. –

Share Button
4 Comments
  1. Mira Mira napsal:

    K supr závodům supr článek! Díky za něj!

  2. Renča Renča napsal:

    Skvělý článek, Vašku!!! Tyto závody byly jedny z nejlepších za celou sezónu… Bezva atmosféra … tým jak má být! Díky <3

  3. Honza napsal:

    Parádní článek díky za něj. A všem díky za luxusní závody a následnou oslavu:)

  4. Vašek B napsal:

    Tak ono je to pokaždé v v tom hlavním podobné…někdo musí účast na závodech zorganizovat, tady díky zejména Týně a Mírovi, poté se musí zúčastnit nadšená a odhodlaná posádka a odjet kvalitní jízdu a pak je teprve o čem psát….díky všem, že to byly tak fajn závody. Vašek