V průběhu letošního září jsem se dozvěděl, že pojedu na veletrh do čínského Guangzhou. Posledních 5 dní naší cesty však už bylo v plánu jen odpočívat v Hong Kongu. Protože jsem v tomto úžasném městě byl snad už 1000x, přemýšlel jsem jak s volným časem naložit. Dlouho jsem sliboval mým kamarádům Lucce a Kubovi, že je v Taipeji navštívím, ale z Česka je to poněkud z ruky. Z HK je to však jen něco málo přes hodinu letadlem, a tak byl prodloužený víkend na Taiwanu jasná volba!
Jak je dobrým zvykem všech členů Haná Dragons na cestách, i já jsem měl chuť zapojit se do tréninku nějakého místního týmu. Po delším hledání jsem zkontaktoval 2 týmy a ejhle, brzy se mi ozval Danny z “The Dragon Boaters” týmu. Napsal mi, že v sobotu 31.10. bude trénink ráno v 9 nebo ve 2 odpoledne, ať si vyberu. Tušil jsem, že v pátek se bude ve večerní Taipeji asi něco dít, proto jsem to prozíravě domluvil na odpoledne.
Pátek byl velmi náročný, přesně jak jsem předpokládal, a podařilo se mi probudit až kolem oběda. Rychle jsem se tedy dal dohromady. Zjistil jsem, že k řece Keelong, kde se trénink konal, mi to zabere hodinu metrem. Tak jsem hodil dres do batohu a nohy na ramena.
Nebylo mi zrovna nejlíp, ale podařilo se mi na místo dorazit včas, přesně jak jsem slíbil. S Dannym, kapitánem týmu, jsme se potkali na zastávce metra. Cestou k přístavišti jsme si povídali o lodích, jak to chodí u nás a jak na Taiwanu. Danny mi cestou vysvětluje, že pojedeme na tradiční dřevěné dračí lodi. Tuhle loď kormidluje kormidelník kormidlem, které volně drží v ruce. Vpředu je místo pro chytače praporků. V dobách, kdy nebyl fotofiniš, se nad cíl pověsily prapory. Loď, jejíž chytač strhl prapor jako první, vyhrála.
Když jsme došli k lodím zjistil jsem, že nás na pádle bude jen 6 plus Danny na kormidle. “The Dragon Boaters” mají docela širokou základnu včetně mnoha zahraničních borců, ale pravidelně trénují jen cca 3 měsíce před festivalem dračích lodí v červenci. Říjen je pro ně tedy obdobím jiných sportů a těchto 6 statečných se dnes sešlo jen kvůli mě, což mě docela dojalo. Naštěstí nechávají lodě neustále na vodě a měli tradiční loď jak s 9 lavkami, tak i takovou “babynu” s 5 lavkami.
Rychle jsme se všichni seznámili, převlékli se, vyfasovali dosti těžká dřevěná pádla a záchranné vesty. Do vesty se mi moc nechtělo, ale je to zde pravidlem, nebylo na vybranou. Poskládali jsme se na loď a vydali se proti proudu docela odpočinkovým tempem. Takto jsme jeli dobrých pár minut, ale posunuli jsme se maximálně tak o 500 metrů. Řeka totiž docela vydatně tekla. Když jsme si dali pauzu, abychom si vysvětlili starty, proud nás mezitím odnesl zpět, kde jsme začali. Taiwanci jezdí na start 3 silové a pak 20 frekvenčních (tzv. mrdáků) a dále do tempa. Chtěl bych podotknout, že jejich frekvenční jsou asi jako naše tempové. Měli jsme na palubě i sedmdesátníka a tempo prý je voleno tak, aby stíhali všichni. Testovali jsme i naše starty klasických 7 silových a 15 frekvenčních. Proti proudu jsme nakonec vyjeli čtyřikrát za necelou hodinu. Na řece je zajímávé, že podle přílivu a odlivu mění směr toku, takže by se mohlo stát, že bychom jeli proti proudu, otočili se a zase jeli proti proudu 🙂
Po tréninku jsme debatovali o závodech a všem možném okolo lodí. “The Dragon Boaters” většinou závodí na tratích dlouhých 500m a mimo Taiwan se zúčastnili už i závodů v pevninské Číně, Hong Kongu a dokonce i v Německu. Když jsem jim povídal o dvoudenních festivalových závodech v Česku byli nadšeni a slíbili, že když jim doporučíme závod se super atmosférou určitě přijedou. Obecně byli velice překvapení jak je v Česku dragonboating populární.
I když nebyl trénink nikterak náročný, řekl bych spíše pohodový a “The Dragon Boaters” asi nejsou top týmem z pohledu výkonnosti, čišela z nich radost a zapálení pro dračí lodě. Tento sport je pro ně spíše zábavou než vrcholovým sportem, společenská událost při níž může člověk poznat nové zajímavé kamarády. Možná je atmosféra před festivalem dračích lodí trochu jiná a trénuje se tvrději. Ale ať je to tak či onak myslím, že bychom se nad sebou měli všichni zamyslet a najít v sobě stejnou lásku a naplnění, ne jen honbu za nejlepším možným výsledkem. Pomohlo by to nám všem, i celému klubu.
Chtěl bych tímto článkem poděkovat “The Dragon Boaters”, že se kvůli mě sešli, svezli mě a připomněli mi, proč jsem se na dračí lodě dal. Taky nesmím zapomenout na pohostinství Kuby s Luckou, kteří mi byli těmi nejlepšími průvodci v neznámé Taipeji.
– Zlámy –
Not logged in
Zlamy, díky za supr článek i fotky! Ty lodě vypadají naprosto úžasně! V porovnání s něma ten bílej Buk vypadá jak trabant z NDR 😉
Teda krásně zahřálo u srdíčka, že bych skoro zase někdy na tu loďku zasednul a smočil pádlo! 😉 Takže nějaký nědělní trénink v nové sezóně to jistí!
Moc hezký. V Asii jsem ještě nepádloval, musím napravit… 😉
No, vida, Slovan všude bratry má :). A já bych doplnil- I drak všude bratry má. Moc hezké povídání a díky Zlamy za šíření osvěty o našich dracích i v Asii 🙂