Jako prvnička jsem se zúčastnil závodů na veslařských trenažérech Concept 2. Říkal jsem si, že už jsem dlouho nezvedl zadek od počítače a bylo na čase se trochu protáhnout. Voda sice letos nebyla moc zamrzlá, ale i tak to na žádné pádlování nebo veslování nebylo. Takže nabídka na to, jít si konečně trošku zamakat a poměřit své síly s ostatními borci přišla určitě vhod.
Registrace měla být od půl šesté. Tak si tak v pohodě sedím u počítače, koukám na film a zjistím, že to stíhám tak tak. Sednu do auta, letím na loděnici rychlostí formule 1. U tržnice si kontroluju jestli mám všechno. Říkám si pohoda, vždyť potřebuju v podstatě jen náhradní tričko a nějaké sportovní boty, to se mé v tašce nerozbalené od podzimu určené na tréninky dračích lodí určitě najde. A pak na to přijdu, měl jsem za úkol dovézt pípu na pivo. Málem mě omylo, protože jestli jsem se na něco těšil minimálně stejně jako na závody, tak na vychlazené pivko jako odměnu. No nic, otáčím to a volám Mirovi ať mě zaregistruje, že přijdu hodně těsně po začátku. Zapnul jsem na formuli přídavné turbo, domů vlítnu jako uragán, seberu pípu, znovu turbo a jsem na loděnici.
Akorát jsem se stihnul převléct a koukám, moje rozjížďka zrovna začíná. No tak super, to pěkně klaplo. Omrknu jak se na tom stroji vlastně sedí, poslechnu si radu zkušených borců co na tom trénují celou zimu a můžu na trať. Tahám za to ze všech sil, ale je pravda, že ten kilometr je pěkně dlouhý. Po 700 metrech mám jazyk na vestě a trochu si nadávám, na co že jsem se to vlastně nechal ukecat. Koukám Šolek zabral a už letí do cíle, chvíli myslím, že dám aspoň Miru, ale v tom laufu jsem si na displeji spletl lodě a o pár sekund s ním prohrávám. S výsledným časem 3:33 jsem ale spokojený.
Následuje další rozjížďka, kde jde vidět, že téměř všichni na tom pekelném stroji jsou jako doma. Tedy jde vidět, že už na tom seděli. Následuje poslední rozjížďka, dá se říct vrchol večera. No dostal jsem půl minuty, ale co už, nečekal jsem, že budu hned mistr, že :-)?
Tak konečně nastává druhý vrchol večera, narážíme bečku a jde se na vyhlašování výsledků, bohatý raut a oslavu toho, že jsme to všichni ve zdraví přežili. Co bych k tomu ještě tak dodal, pivo zmizelo za chvíli, Šerák je prostě Šerák. Probíralo se všechno možné, jak jsou holky krásné, kluci silní, lodě rychlé no a bobová dráha.
Každopádně jsme se dohodli, že jednak vytvoříme tým čtyřbobu a také to, že je potřeba dobudovat dráhu z Kopečku do Samotišek. Mělo by to spoustu využití, ve své podstatě by to alespoň směrem dolů bylo určitě rychlejší než autobus. Já budu řidič/pilot!
– Medvěd –
Výsledky závodu ke stažení zde, spousta fotek trpících borců u nás v galerii…
Not logged in
Supr! Na boby jsem uz malem zapomel 😉 Jeste ze se ty clanky pisou!
Gratuluji našim borcům. My holky trénujeme v koutku. Inka
Pěkný report. Příště (o5) i se mnou 😉