Veteránský kilometr 2017

Published on: 5.4.2017
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 5 komentářů

Byl krásný den 24. 3. 2017, jako stvořený pro nové zážitky. Mohl jsem napsat báseň, porýt zahrádku, umýt auto nebo si zlomit nohu při kácení stromu (opravdu se stalo:(). Ale já jsem si vybral mučení těla na brigádě a ďábelských veslovacích trenažérech.

Brigáda pořádána klubem veslařů spočívala v naložení stavební suti a ostatního harampádí do kontejnerů. Protože mám z kanceláře výhled přímo na loděnici, tak už jsem si v práci zhodnotil, že je to taková nenápadná hromádka stavební suti a ve 4 lidech nebudeme mít za 40 minut co dělat. Z následujících řádek zjistíte, že odhad není moje silná stránka.

Brigáda začínala v 16:30. V 16:20 jsem ukončil svoje pracovní výkony, skočil do tepláků a zjistil, že jsem si zapomněl mikinu na převlečení. S přesvědčením, že si bundu do práce stejně nezašpiním, jsem vyrazil směr loděnice. Dorazil jsem na čas a to už dva borci od veslařů jeli na plno a Rosťa právě začal testovat lopatu. Společně s Renčou jsme nafasovali novotou zářící lopaty, kolečka a rukavice a šli na tu nepatrnou hromádku. Po pár minutách se k nám přidal i Radek a Šeba. Opřeli jsme se do toho, jako by nemělo přijít žádné zítra! Synchronizovali jsme házení lopatou a vyvážení koleček a kontejnery se začali utěšeně plnit. Po mých predikovaných 40 minutách jsme se dostali lehce za polovinu. To už jsem začal litovat, že jsem si nevzal ještě jedno tričko na převlečení a kontroloval přibývající špínu na bundě. Mezi kusy betonu se Rosťovi podařilo identifikovat i nějaké zbytky ještě z rekonstrukce dračí klubovny. Bez sentimentu jsme je začali nakládat a to už přišla i paní správcová ocenit naši snahu a motivovat k dalšímu výkonu. Pár minut po paní správcové dorazil i Pašík s rodinou
a Inka. Oba se bez rozpaků zapojili do práce a Pašík mě ještě stihl zaúkolovat sepsáním tohoto reportu z akce. Zhruba po hodině intenzivní práce 6-7 lidí jsme měli tu nepatrnou hromádku ve dvou kontejnerech, do kterých už by se nevešel ani gram navíc. Zbývalo ještě naložit staré zbytky veslařských lodí, pádel a další neidentifikovatelný materiál. Na to zde byl přistaven třetí kontejner, který celou dobu zodpovědně plnila Renča, Inka a pár dalších kolegyň a kolegů z veslařského klubu. To už byla brnkačka, ale zašpinil jsem se u toho mnohem víc než u celé nakládky suti. Kdo umí, umí.

Po této rozcvičce měl následovat zlatý hřeb večera a to 12. ročník Olomouckého veteránského kilometru na veslařských trenažérech. Už při přihlašování na tuto akci jsem si zamluvil poslední místo a s tímto výhledem jsem byl naprosto spokojen. Sice jsem absolvoval celé 3 tréninky, na kterých jsem ujel dohromady 30 km, ale něco v koutku mi říkalo, že ten kilometr bude trošku jiná liga. Takže jsem si ještě pro jistotu během pátečního dne na youtube nastudoval techniku veslování na závodech. Uznejte, že pro přípravu už jsem nemohl, krom pravidelného a dlouholetého tréninku, udělat víc.

Po příchodu do tělocvičny jsem se poctivě protáhl a zkusil jsem si i zaveslovat. Po 2 minutách jsem trenažer raději opustil, aby mi zůstaly ještě nějaké síly na závod. V 18:05 pan pořadatel oficiálně všechny uvítal a popřál kvalitní výkony. To už se všechny borkyně a borci plně soustředili a čekali na svoji rozjížďku. Na tu první se ke strojům posadily Lucka s Inkou a další 2 závodnice. Jeden cvičný start a jdeme na to. Lucka hned od začátku nenechává nic náhodě a jede naplno. Inka se veze na vlně a jede, co jí síly stačí. Pašík koučuje a Rosťa cvaká jednu fotku za druhou. Po 3 minutách a 51 vteřinách protíná cílovou pásku Lucka, Inka dojela ve slušném čase 5:05. Holky jsou úplně hotové a v prvních okamžicích nejsou schopny ani sdělovat své bezprostřední pocity a radost ze závodu.

V další rozjížďce jsem nastoupil já, Šeba a dva zástupci veslařského klubu. Tentokrát už to bylo bez cvičného startu. Ozval se startovní povel a podle youtube rad jsem 4× zabral co to šlo, abych si tu lodičku pěkně rozjel. Lehce mě překvapilo, že mi ty 4 záběry vzaly tak 70 % sil, které mi po brigádě na závod zbyly. No nic, tak jedeme dál. Uklidnil jsem tempo a protáhnul záběr přesně tak, jak mi radil Pašík. Po 500 metrech jsem s hrůzou zjistil, že jsem teprve v půlce. Nevzdával jsem se, ale nohám už se moc nechtělo. Když jsem se probudil z lehkého kómatu, tak už to bylo do konce jenom 100 metrů. Zabral jsem ze všech zbývajících sil a hnal lodičku směrem k cíli. Vůbec netuším jak, ale podařilo se mi vyhrát svoji rozjížďku s časem 3:25. Šeba zaválel s časem 3:44 a v souboji tělo na tělo uhájil druhé místo v rozjížďce.

Spokojen se svým výkonem jsem se zhroutil na zem vedle lavičky a doufal, že se ještě někdy zvednu. Třetí rozjížďka v pořadí nebyla obsazena žádným dračím bojovníkem a proto jsem se věnoval zpytování svědomí a snažil se vydýchat závod. Čtvrtá a poslední rozjížďka patřila hvězdám. Společně s veslařskými hvězdami se ke stroji usadil i Pašík. Po startu jeli všichni na 100% povzbuzování celou tělocvičnou. Loďky přímo letěly po obrazovce a Pašík se držel na druhém místě. Na posledních 300 metrech Pašík znatelně vytuhl a těsně před cílem přišel o druhé místo. Po 3 minutách a 11 sekundách jsme mu tedy mohli gratulovat ke krásnému třetímu místu.

Po závodech bylo plánováno ještě předávání medailí a diplomů a chutná večeře. Takže rychle převléknout, protože pivo už se začalo točit a párečky vábně voněly. Děvčata ale jen smutně seděla před svou šatnou, protože zámek ve dveřích vypověděl poslušnost a nechtěl se nechat odemknout. Naštěstí se nemuseli vykopávat dveře ani rozbíjet okna, protože se po 15 minutách povedlo zámek odemknout a udatný odemykatel si vysloužil od přítomných dam políbení na líci.

Závěrečné akce byla pohodová tak, že mě to až překvapilo. Je vidět, že pořadatelé i závodníci si jdou tuto akci užít a nenechají si svoji náladu ničím zkazit. Všichni účastnící dostali krásný diplom a velmi voňavé medaile.

Chtěl bych poděkovat všem pořadatelům i závodníkům za velmi povedou akci s perfektní atmosférou a už se těším na příští rok.

– Honza –

Share Button
5 komentářů - Leave a comment
  1. Mira Mira napsal:

    Honzo, díky za supr článek, skoro jak kdybych u toho byl s váma 😉 …ale hlavně velká gratulace k luxusnímu výsledku!

  2. Zdeněk Horák napsal:

    Honzo máš básnický střevo! moc fajn napsáno.

  3. Honza napsal:

    Díky všem za pochvalu, moc si jí cením

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kalendář online:
  
Energii sportovcům dodává