Close Print

Veteránský kilometr 2019 – tři a půl minuty na hraně

Published on: 5.4.2019
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: No Comments

Protože jsme my kluci a holky z HanáDragons atleti duší a hlavně tělem, nevydržíme dlouho bez závodního nasazení. Jelikož naše loďka “Démon” ještě dřímá zimním spánkem, tak nám nezbylo nic jiného než se zúčastnit tradičního veteránského kilometru na veslařských trenažerech. Letos se konal již 14. ročník…

Z naší strany to vypadalo opět na slušnou účast. Nakonec však Míra onemocněl, Pašík, Zdena Bubniak a Lucka to nestihli, Béňa měl asi zaracha a Medvěd má zraněné koleno, proto jsem v závodě hájil naše barvy pouze se Zdenou Horákem, pro něhož to byla zároveň premiéra. Medvěd aspoň přišel, aby nás podpořil psychicky. Musím uznat, že z rotopedu s pivem v ruce mu to šlo skvěle, protože nám udělal žízeň a my to chtěli sfouknout v rekordním čase.

Zdena trochu sondoval na jaké tempo rozjet pětistovku, aby to udržel. Nebyl jsem si moc jistý. Sedl jsem na trenažer a zkusil si letmý pětikilo. Vypadalo to, že tempo 1:40 na 500 m by šlo udržet, zkusím a uvidím říkám si. První, druhá rozjížďka za námi, časy v cíli v rozmezí 3:30 – 4:00 min. A je tu naše rozjížďka. Sedáme na stroje volíme správnou zátěž asi 5 – 6. Ještě trochu zahřát pár cvičných záběrů a jdeme na to! Ready, Attention, ROW!!! Nechávám se závodním adrenalinem trochu pobláznit a vyrážím v tempu kolem 1:30 min na 500 m. Celou zimu se dřem v posilovně, tak ať to za něco stojí. Volím brutální frekvenci s menší silou a kupodivu se jede celkem dobře. Zdena ještě s jedním závodníkem jede bok po boku. Mě se daří je trochu trhnout. Je tu 500 m a já zjišťuji, že tu frekvenci neudržím a začínám trochu vadnout. Tempo klesá k 1:40 a pak i k 1:45 min. Poslední 100 m si říkám, že se nadechnu k drtivému finiši. Pocitově zrychluju, ale display stroje je proti. Je to už hodně na moral. Konečně cíl!!! Lapám po dechu a zjišťuji, že se mi podařil zajet osobáček v čase 3:21,8 min. Zatím nejrychlejší ze všech rozjížděk. Zdena po statečném boji protíná cílovou pásku chvíli za mnou v čase okolo 3:33 min.

Oba dva se belháme z trenažerů a dobrých 10 min se klepeme vyčerpáním. Je neuvěřitelné co tři a půl minuty na hraně s člověkem udělá. Mezitím probíhají další rozjížďky a můj čas je nakonec těsně, ale přece několikrát překonán. Je třeba holt zapracovat na technice a síle. Vítězný čas byl nakonec 3:03 min a pár setin, což bylo ještě o třídu výš než naše výkony.

Po všech jízdách jsme se odebrali na nějaké to zdravotní pivko, slivovičku, klobásku a tlačenku. Tomu říkám strava šampionů! Na pivo a klobásy se k nám připojil ještě Zdena Bubniak. No jo to by mu šlo, ale závod, to ne. 🙂 Při vyhlášení se tradičně udělovaly diplomy a tvarglové medaile. Mě se podařilo vyhrát kategorii Skokan roku za zlepšení o 13 sek, z čehož jsem měl obrovskou radost. Letos v zimě naše skalní jádro opravdu tvrdě dřelo, tak jsem byl rád, že se to projevilo i na časech. Oproti minulému roku, kdy nás bylo více a afterparty se trochu zvrtla, jsme se jako správní sportovci rozloučili po 3 pivech a slivovičce někdy okolo 22 hodiny.

Doufám, že se nás členů Hanadragons v příštím roce sejde na startu víc. Věřím, že časy příště opět o něco stlačíme a už konečně rozdupeme veslaře. 🙂 Tak poctivě makejte a hlaste se na tréninky!

– Zlámy –

Share Button
No Comments - Leave a comment