Haná Dragons.cz

Námi oblíbený tradiční závod na veslařských trenažérech Concept 2 si skrz COVIDový kolotoč vysloužil dvouletou pauzu, což nás samozřejmě mrzelo, ale zároveň nám to dalo šanci zapomenout, jak strašně moc to bolí, a přihlásit se tak v hojném počtu…

Nebo jsem si to alespoň myslel… většině ale pamět slouží evidentně velmi dobře, takže nakonec jsem se přihlásil jen já;) Navíc se mi ale podařilo strhnout čtyři „prvničky“ – Nikol, Katku, Sašu a Martina. Ti naštěstí vůbec netušili do čeho jdou a tak nebylo třeba zdlouhavého přesvědčování;)

Nejlépe připravený dorazil Saša, který načetl teorii „udržitelného tempa“ z reportu od Zlámyho, za což si vysloužil pochvalu. Abych nebyl pozadu a udělal dojem ostříleného závodníka, nastudoval jsem cestou optimální nastavení „drag faktoru“… Myslím, že po teoretické stránce jsme už lépe připraveni být nemohli… Jen praxe ale dělá mistry, takže hned po registraci sedáme na volné mašiny, ladíme zátěž a učíme se ten veslařskej valčík… ááá, dva, tři – nádech – ááá, dva, tři… Mno, ta teorie nám šla teda výrazně lépe;)

Hned v první rozjížďce za to sedají holky, obě nasazují pekelné tempo a za hlasité podpory „tahají za klacek“ co jim síly a dech stačí. Katka finišuje v parádním čase 4:00.9 a Nikol v těsném závěsu za ní s časem 4:54.6. Krásné výkony na první pokus!

Holky střídají Saša s Martinem a než se stačí rozkoukat, už zni startovní signály. Saša od začátku nasadil brutální tempo 1:30/500m a tak se kolem něj začínají shlukovat veslaři s dotazy typu:  „Kolik mu je let?“ nebo „A to jako udrží celý závod?“… Saša to udržel v podstatě celou první pětistovku, pak začal uvadat, ale i tak dojel s famózním časem 3:22.1! Pár vteřin po něm dojíždí Martin s časem 3:42.4…

Jen co z toho kluci spadli, tak sedám na stoličku já, utahuju pásky přes boty a přemýšlím nad strategií. Na nic nového jsem nepřišel, takže s odhodláním rozjíždím závod na 1:40/500m, což tu první půlku tak nějak i držím, ale pak už jen koukám na ubíhající metry a prosím ať už je konec… Čas 3:23.5 potěšil, je to můj nový osobní rekord, ale se Sašou si to ještě vyřídím… Všichni přece ví, že nikdo si na bench nenakládá víc než předseda a nikdo nezajíždí lepší časy než předseda! 😉

A po kvalitních závodech následuje co? No přece kvalitní párty! Točené pifko, slivovička, uzené, tvarůžky a spousta svalnatých řečí o tom jak to příští rok zajedem aspoň o deset vteřin lépe;) S přibývajícími pivy a panáky se počet vteřin samozřejmě zvyšoval, někdy i násobil 🙂

Díky pořadatelům za skvělou organizaci a všem co sebrali odvahu se zúčastnit za parádní atmosféru! …a příští rok čao!

– Mira –