Odporná chuť žloutků prochází mým krkem… kloktám… a znovu. V hlavě jen rady od učitele zpěvu, jak správně používat hlasivky, zapojit dech a svaly. Tak takto nějak by měl začít report bubenice dračích lodí. Faktem však je, že se probírám, musím se zorientovat, kde to zase jsem, komu jsem co naslibovala a kolik lidí jsem naverbovala na loď. Těch 5 piv nebyl včera dobrý nápad a o cigaretách ani nemluvím.
Nasedám ke Zdeňovi do auta a mám chuť se zeptat, jestli nemá Ibalgin na bolest, která se začíná šířit mou hlavou. Přijíždíme do Hranic, kde již zavládla pozitivní nálada a atmosféra. Do posádky padá první přísun energie – ovoce, langoše a pivo. Při pohledu na Michala je mi jasné, že i on měl včera večer veselo. Jedeme desítkovou loď i dvacítkovou v kategorii Sport (nemám říkat, že Fun Sport :)).
Nervozitu před první jízdou vystřídá soustředění a úsměv. Skáčeme prakticky z lodi do lodi a oproti jiným posádkám máme na pádle 8 holek. Zdánlivá nevýhoda je však jen ke zmatení nepřítele. Dokonalá organizace závodů se ukazuje hned při první jízdě na dvacítkové lodi. Usedám k bubnu, který kromě svých ladných tvarů má i něco navíc – skvělou díru, kterou mi propadá vlastní palička. Začíná mi docházet, proč k němu byla přivázaná původní palička velikosti kyje. Místní bubenice bude asi dobrá mlátička.
„Kopej! Záda! Hlava! Makej!“, povely, které jsem dřív slyšela tam dole na pádle, sama teď křičím, tam nahoře na vratké židli a kolenama u bubnu, který se mi do nich zadírá. Dvoustovky zdárně za námi a jedeme dlouhou trať. Dvacet draků boří svá pádla do vody jako do ledu. V zatáčce se vzrůstající nejistotou vyhlížím blížící se břeh a pomalu se chystám vyskočit do trávy a zachránit účes, který mi Lucka tak šikovně upletla. Naštěstí to na poslední chvíli kormidelník srovná a draci svádí boj s chaluhami a pobřežním porostem, 
aby zas vytáhli loď na volnou vodu. Pašík dává povel k dalším deseti silovým záběrům a já začínám odpočítávat. Nepřestávám silně svírat paličku a tajně doufám, že v další zatáčce nebudeme odírat loď o beton podpěrného sloupu mostu. Adrenalin vyhnal naše draky do neskutečného výkonu a do poslední chvíle nepolevili.
Náš dračí stan se plní dobrotami a mezi každým závodem si dopřáváme s Luckou „jedno na půl“. Utíká to a vedlejší tým Krvavé záda má velmi zdařilý popěvek, a tak přináším nápad, abychom i my měli něco takového a obohatili naše „Hej hej hej …“. Místo toho se však všichni shodujeme, že pivo je nejlepší ionťák.
Desátá jízda za námi, 4 závody dokončeny a já už jen ztěžka popadám dech. Říkám si, že
ta vejce a hodiny zpěvu by nebyly tak špatný nápad, avšak bolest v krku zapíjím pivem a 
následně i šampaňským pro vítěze, které neskončilo jen v našich hrdlech. Hana Dragons 4x
na bedně a hranický starosta byl opakovaně polit proudem napěněného sektu. Sorry ;). V desítkových lodích na 200m získáváme stříbro, stejně tak jako na vydřené dlouhé trati dvacítkové lodě, která nám prostě sedla. Zlato si domů vezeme za dvacítkovou dvoustovku a bronz z desítkové dlouhé trati. Tak ještě pár selfíček a jedem zpět. Já nevím, jak pro vás, ale pro mě to byl parádní den a jak říká tréňa: „Skvělý aktivní odpočinek (ale jak vypadají galeje?)“.
-Renča-
Výsledky závodu ke stažení zde, fotky z Hranic u nás v galerii…
Not logged in
Hehehe… s těma žloutkama jsi pobavila 😉 Prima článek, díky!
Supr Renčo 🙂
Moc pěkně napsaný Renčo :-)! Jste hustý !!!
Moc pěkný report.
Renčo, perfekt