Haná Dragons.cz

Bylo nebylo Beňa přede mnou jednoho dne vypustil z pusy, že touží po kajaku. Už jsem ho slyšel toužit po spoustě věcí, ale tohle bylo najednou jiné, takové uchopitelné. Jaké bylo moje překvapení, co to slyším. Říkal, že si do toho prý někde vlezl a bavilo ho to, takže by to chtěl mít na loděnici na výlety po řece. Romantik…

Byla to ale voda i na můj mlýn, protože jsem takové touhy měl v dobách, kdy jsem ještě netušil, kde je v Olomouci loděnice a už vůbec kdo by si ten kajak chtěl taky pořídit. Začali jsme tedy shánět kajaky.

Jelikož si hrozně těžko vybírám jakoukoliv věc, tak mě Beňa hravě předběhl a už snad dva týdny poté, co nadhodil tu myšlenku, psal, že má kajak v České Třebové uskladněný u kamaráda. Plán byl jasný, o víkendu jsme se vytočili autem v Třebové a zachovalý zeleňoučký kajak za přívětivou cenu dovezli s rekordní spotřebou 5,8l na 100km. Následovala testovací projížďka bohatě doprovázená emocemi z toho, že jsme na vlastní ose na Moravě a vůbec nás to baví. Romantici. Na Beňovo hecování jsem zavolal do místní půjčovny a po obědě už jsme vyrazili na první průzkum Moravy. Dojeli jsme nakonec k jezu v obou ramenech po proudu, abychom začínali opravdu od začátku. Pak jsme vyrazili proti proudu a vzali první odbočku na Bystřičku. Jak asi většina tuší, Bystřička je spíše potok, takže jsme nedojeli dál než k tramvajovému mostu, kde už jsme se beznadějně zasekli o dno a rozhodli se pro návrat na Moravu. Na Moravě jsme vypádlovali k lávce u Hradiska a dál jsme se začali potýkat s jakoby malými splávky, kde voda v určitém místě teče trochu rychleji a třeba to buď násilím propádlovat nebo použít hlavu a vracákem po straně projet co nejblíže k jazyku proudu a pak tam prostě vjet a vyjet to nahoru. Beňa je frajer a všechno projel i díky hydrodynamickému tvaru jeho nového kajaku, já jsem si trhl ostudu a holt jsem si to i jednou přetáhl. Tak jsme dojeli až k černovírskému mostu, za kterým nám zase došla voda.

Tento příjemný zážitek mě nabudil ke zvýšenému úsilí s výběrem kajaku. Když už jsem nerozhodně přešlapoval v Praze před prací s odhodláním vyrazit do obchodu a kajak na zádech odnést několik kilometrů na hlavní nádraží a pustit se do roztržky s průvodčím o tom, že mi to určitě rádi vezmou do Olomouce, tak jsem si všiml, že tady stojí přece Mirovo auto. Zašel jsem tedy to příslušného křídla té naší moštárny a za chvíli jsme měl přislíbený odvoz přímo od obchodu až na loděnici, kam shodou okolností zrovna veze nové dveře klubovny. Zlatej člověk.

A tak se povedlo, že jsme zase vyrazili proti proudu, tentokrát již každý ve vlastním kajaku a dokonce za zvýšeného stavu vody. Za Černovírským mostem se dalo bez problémů pokračovat, i když tu s tam nějaké mělčinky přicházely a museli jsme už vystupovat oba, ne jenom já. Užívali jsme si samoty na Moravě, když tuhle se kolem nás prohnal starší pán na laminátovém kajaku se slovy, že teď už to bude samá mělčina. Dlouhý laminátový kajak mu jel poněkud rychleji než ty naše divočiny a tak jsme ho za chvíli zase ztratili z dohledu. Ale to už jsme byli v Chomoutově, kde už to s těmi mělčinami bylo docela špatné, tak jsme vytáhli kajaky a přískoky si je donesli do hospody u cyklostezky, kde jsme působili trošku nepatřičně, když jsme mezi kola přistavili naše kajaky. Posílení žebry a pivem jsme vyrazili s odhodláním hodit si to do Mlýnského potoka. S vytaženýma rukama ke kolenům jsme nakonec dorazili k jezu za Chomoutovem. Beňa trošku zbabral nástup z betonové zídky a tak se mi naskytl pohled, jak ujíždí jednou nohou a půl prdelí na kajaku se zbytkem ve vodě kamsi do zatáčky po proudu, aby se následně začal topit. Přesně pro tyhle chvíle to s tím volem absolvuju. Za pár minut už jsme ale konečně vyrazili a krásy tohoto úseku mezi chomoutovským jezem a řepčínským jezem zabijákem jen těžko popsat, takže doporučuji příležitostně projet na čemkoliv! Ostré zatáčky meandrů téměř o stoosmdesát stupňů jsou prostě skvělý zážitek, navíc kolem je skoro prales a tu a tam se otevře výhled na louky směr Poděbrady. Ve městě potom tu a tam prosvítá Dóm. A to už jsme Bezručových sadech alias Michalském výpadu a blíží se konec našeho výletu. Přesto je tu přichystáno ještě jedno malé překvapení v podobě pěkné vlnky pod lávkou do botanické zahrady. Tam se potom vydáváme další víkend a učíme se serfovat.

Na závěr bych rád poděkoval Beňovi, že dokázal z ortodoxního draka udělat i ortodoxního kajakáře, a tak máme zase o zajímavou aktivitu více. Mirovi za podporu a odvoz kajaku, za což ani pivo nechtěl a to není normální! A všem drakům za to, že mě občas mezi vámi trpíte. Za vaše velké srdce jsou kajaky k dispozici na půjčování na loděnici, bližší instrukce rád podá Beňa.

Vodním sportům zdar!

– Vara –