Haná Dragons.cz

O víkendu 28. – 29. 9. se v Pasohlávkách v kempu ATC Merkur konalo 8. Mistrovství ČR dračích lodí. Akce se zúčastnilo celkem 64 posádek (Ženy open 8, Open 10, Fun Mix 13 a GP/ČP 33). Pro Haná Dragons byla hladina Laguny v kempu stříbrná, dokonce dvojnásobně.

Nenechte si ujít expresně zpracovaný „Oppan Kusy style“ report 😉

Když mi dnes z rána na displeji začalo blikat neznámé číslo, myslel jsem si, že mě zas budou otravovat z mojí banky, že je čas si konečně předělat studentský účet na ten dospělácký. Po chvíli jsem ale telefon zvedl: „Čau Kusy, tady Pašík, víš o tom, že píšeš report z Pasohlávek?“, „Hmm, no víš, Pašíku, já teď nemám…“ „Kusy, Kori svůj report za Prahu ještě neposlal, můžeš ho předhonit, dát mu to sežrat a já Tě na příštích závodech posadím o jednu lavku vpřed“. Přátelé, abysme si to ujasnili, ukazovat, že je na mě větší spoleh, než na Koriho nikomu nepotřebuji… Hehemm… Ale ta lavka zněla až moc lákavě. Místo psaní diplomky jsem tedy dnes zasedl ke stolu z jiného důvodu, a sice abych poreferoval o podle mě objektivně nejpovedenějších dračích závodech této sezóny. A hned vám řeknu proč.

Vše odstartoval čtvrtek a to když jsem promrzlý na kost z rána otevřel seznam.cz „Babí léto je tu, o víkendu bude nádherně“ . O víkendu na sv. Václava má být krásně a je to zrovna víkend konání vrcholu dračí sezóny. Navíc v místech, které si většina olomouckých draků od poloviny prázdnin více než zamilovala a všechny závody, co se uskutečnily poté, už s ní jen srovnávala, nedostižné Pálavy. Pln nadšení a naděje, že všechny nabudím, jsem postnul tuto skvělou novinu na hanadragons facebook page. Odezva, nula liků… Navíc byl můj post adminem smazán pro jeho vágnost. Nic moc jsem si z toho ale nedělal, jsem přece dospělý muž a je mi jedno, kdo si co myslí a… 🙁

Ale k věci. Na místo jsme dojeli spolu se Sagl’s family juniors rovnou z Pra-hy (představte si hlas Zlámyho) někdy kolem deváté ráno. Organizace u brány a placení za parkování byla dost katastrofální. Kolona až k prvnímu tobogánu Aqualandu a nikdo nevěděl, jestli se čeká, až se to rozjede, nebo má jít zaplatit k bráně pěšky. Když mi slečna u přepážky řekla, jestli budeme přes noc nebo odjedeme ještě dnes, tak jsem bez váhání označil variantu č. 2 a přitom jsem věděl, že to bude varianta číslo 1 (kdo si tu větu musel přečíst znovu, tak je blbej jak punštok). 40 Kč v kapse a ušetřeno na první pivo. V campu jsme se šli podívat, kdepak to medvěd barybal postavil náš Hana Dragons svatostánek. Nepředpokládali jsme, že bychom měli hledat někde jinde, než v prostoru mezi startovními a cílovými bójemi, aby bylo dobře vidět. Opak byl pravdou… Mědved to píchl k*****ky (koumácky) daleko, avšak po vyslechnutí jeho motivace, jsme ho museli pochválit. Za stanem byla hned hospoda s becherovkou za 35 Kč.

To ale samozřejmě nebyl důvod naší cesty do této zaslíbené krajiny. Přijeli jsme hlavně závodit a události nabraly rychlý spád. První závod jsme měli startovat hned v 10:30 a už kolem 12:00 se mělo jet námi vysněné finále A. Nepředbíhejme ale. 20 min před prvním startem jsme se šli rozběhat, nadopovali se patáky od našeho osobního doktora z hor a šup do lodi. Lodě byly fungl nové, ale až tak, že neměly ani lavici pro háčky a to i přesto, že nás bylo v lodi pouze 18. Než jsme stihli vyjednat novou loď a vyjet směr start, startér si už srovnal naše nepřátelské lodě do startovních bloků. K našemu neuvěření startér závod odstartoval bez nás. Beňova reakce by se dala interpretovat asi takto: “ Ty č***** ***** *** já tě ***** ** ****“ , ve volném překladu „Ty plantážníku, já tě nemám rád a nelíbí se mi, že tu startuješ takhle důležité závody“.

Organizátoři zachovali chladnou hlavu a přeřadili nás do druhé rozjížďky, kterou jsme i přes klasické fňukání ve stylu: „Ty první jízdy vždycky stojej za h****“ opět vyhráli s nejlepším časem. Druhá jízda byla pocitově mnohem lepší, avšak začali jsme chápat, že to bude ve finále tuhý boj. Serepes a agitátoři z politického hnutí ANO v čele s univerzálním členem všech týmů Moravy, Slezska a zbytku světa Marianem, nám nepříjemně šlapali na paty. Věděli jsme ale, že podmínky se mění a že finále je samostatný závod, který může dopadnout jakkoliv. Po posledních pokynech trenéra, že na to máme a že je máme všecky potrhat, jsme naskákali do lodi a světe div se, bylo z toho krásné druhé místo! První medaile doma! Nutno říci, že dvě lodě za námi nám šlapaly těsně na paty v rozmezí pár setin, ale to bylo zadostiučinění za Prahu (mrk Kori). Marian na nás sice nestačil, ale Serepes pro tentokrát, i když jen o pár centimetrů, ano. Každopádně lepší motivaci jsme si pro kilák nemohli přát.

Na kilák jsme tentokrát nastoupili ve velkém stylu, nesmiřitelní, plní sil a agrese. Trenér nám domluvil skvělého kormidelníka, Martina Odvářku, který se opravdu ukázal být velkým přínosem. Doteď nepochopím, jak se organizátorům podařilo dostat na vodní plochu 12 lodí a ještě je všechny bez problému odstartovat, ale bylo tomu tak. Do tratě jsme vlétli v traťovém tempu. První otáčka projetá na milimetry od bóje, ale neskutečně dobře. Na rovince jsme dali rychlých 10 a pomalu ale jistě jsme začali sjíždět posádku , která startovala 15 sekund před námi. Kormidelník nás vyhecoval k mocnému nástupu, abysme do poslední otáčky vjížděli už před nimi. Nebýt menšího zaškobrtnutí v podobě cizí dračí hlavy v dračí hlavě Danči, které nás podle všeho stálo osudných 5 sekund, mohli jsme nakonec snad i dojet první. Nakonec z toho bylo ale krásné druhé místo a nám nezbývalo než pomalu ale jistě začít slavit. Hej hej hej Hanáci jsou NEJ! Na mistrovství republiky máme v kategorii fun dvě stříbrné medaile!

Narazili jsme štěně Démona a začali se oddávat slastnému relaxu a oslavě. Krásné počasí, super atmosféra, skvělá banda dávali příslib slibně vypadajícímu večeru. Sešli jsme se u stánku s jídlem, protože nám za celý den pořádně vyhládlo. Fronta ale byla poněkud delší, než bylo pro některé z nás únosné. Čert tomu nechtěl a celou tuto frontu přeskočil jistý jeliman, který si nestydatě začal objednávat jídlo. Po menší slovní potyčce a neodvratitelnému konfliktu jsem si vzal k srdci rady trenéra a po vzoru startovní sekvence: dva silový, pár mrdáku a kopat a kopat byl jeliman odejmut z řady. Není to čin hodný obdivu, ale přihlížející mi snad dají za pravdu, že v tu chvíli nebylo jiné cesty.

Následovalo vyhlášení, které se trošku protáhlo, ale stálo za to. Dostali jsme nádherné medaile s vlastní raznicí a ti z nás co tam zůstávali přes noc s nimi cinkali i ve spacáku. Bohužel, jak už jsem naznačil, hodně draků mělo nakonec na spěch a tak jsme zůstali reprezentovat jen v malém, ale přesto dostačujícím počtu. Můžu vás ujistit, že jsme naší pověsti zůstali věrní a dobře reprezentovali i ve večerních hodinách (zvolili jsme taktiku z lyžařské hantýrky tzv. černý svah – pij cokoli co ti přijde pod ruku). Vašek dostal ke svátku krásný dárek (sám cinkal celý večer se svými 4 medailemi a po neděli oslavoval s brněnskými draky i konečné 5. místo v GP) a musím říct, že to i řádně roztočil. Je mi doteď záhadou, jak mohl ustát nedělní pětistovku, která byla jen na pohled doslova nechutná.

Opravdu se jednalo o jednu z nejvydařenějších akcí vůbec a mě nezbývá nic jiného než se těšit na další akce s vámi a příští rok!

– Kusy –

PS: A konec nostalgie, teď v sobotu jedem na Prestige křupnout Veterány!

Odkazy na příslušnou fotogalerii a video!

Autor většiny doprovodných fotek: Láďa Jelínek, Veteráni Brno