Haná Dragons.cz

Venku je světlo už od půl sedmé do půl šesté, slunce přes den pěkně hřeje, běžky jsem uložil k letnímu spánku a vytáhl kolo. Začátek března je zde a s ním i první možnost zjistit, jak dobře jsem přes zimu trénoval. Na tradiční předjarní akci – Veteránský kilometr, jsem se docela těšil. Na vlastní kilometr na trenažéru (vzhledem ke pocitům z minula) ani ne.

I letos jsem pro zimní přípravu domluvil možnost používat trenažéry Concept2 v loděnici Veslařského klubu Olomouc. Bohužel zájem nebyl takový, jaký jsem očekával. Většina pohybu chtivých dračic a draků se našla v kruhových trénincích a za pačinu jsem tahal často sám. The Loneliness of the Long Distance Rower (1). Výhodou bylo, že mi nikdo nekecal do výběru hudby 🙂 Většinu tréninků jsem absolvoval v nízké intenzitě, objemovka na rozvoj fyzické kondice. Dva týdny před závody jsem si chtěl zajet O’Neillův test a zkolaboval po osmistech metrech. To mě trochu vyděsilo. Snad to byl jen den blbec, a nic zásadního.

Konečně přišel den D. Skončil jsem v práci, hodil batoh se sportovním oblečením na záda a šel se projít na loděnici. Mám to daleko, tak nespěchám, ať se předčasně neunavím. Na místě jsem našel Vaška, Standu, Šolka a Zlámyho, který se těší na večerní rande a nemůže se dočkat, až vypadne 😉 Zbytek přítomných se pro změnu těší, až po závodech narazíme sponzorský dar od Pivovarů Lobkowicz – výbornou Klášterní 11 (2). Kromě řidičů, ti si stěžují na nepřízeň osudu.

Jdu se převléct a zaregistrovat. Za chvíli dorazí i Danča a Eva. V průběhu zahájení rozrazí dveře Mira s pozdravem „Dobrý večer a dobrou chuť, pokud právě večeříte!“ 🙂 Za Haná Dragons jsme tedy komplet. Zlámy, Standa a Šolek jedou v první rozjížďce. Danča, Eva, Mira a já ve čtvrté. Kluky sleduji z rozehřívacího dvoukiláku. Když vidím rudé tváře lapající po dechu, tak si nejsem jistý nápadem vzít si snímač tepu. Chvíli nad tím přemýšlím, a pak mě napadne spásná myšlenka – vezmu si jej, a když to špatně dopadne, svedu to na něj. Že mě příliš svíral a nemohl jsem se nadechnout. Výborně, jsem připraven na vše 😉

Pořádně utáhnu boty, 5, 4, 3, 2, 1, ROW! V hlavě jsem si to před závodem naplánoval jasně. Vyrazit 1:37-1:40, udržet do půlky, a pak přidat. Asi jsem si neměl dávat odpolední kafe, protože jsem vyrazil 1:30-1:33. Jsem z toho vyplašený, je mi jasné, že to nemůžu zvládnout až do konce. Ale mozek nedokáže přimět tělo zpomalit. Kolem pětistovky se začínám pomalu dusit, spadnu skokově na tempo 1:40. Lapám po dechu, srdce mi buší o 106. Snažím se udržet tempo ze všech sil. Vnímám, že Vašek chodí kolem, fotí a povzbuzuje Miru. Ten je podle displaye asi 50m za mnou. Cíl se blíží. Ale proč tak děsně pomalu? Mám chuť s tím seknout. To by byl z ostudy kabát. Zatnu zuby a makám. Poslední stovku zkouším utrhnout, ale je to komický pokus, čísla na displeji se nelepší.

Konečně cíl! Slezu z trenažéru, poplácám Miru, který už je taky v cíli a jdu povzbudit holky, kterým do cíle už moc nechybí. Moc mi to teda nejde, jazyk se plantá, plíce pálí. Hlava mi třeští, jsem rád, že víckrát než jednou ročně tohle nemusím absolvovat. Nechápu, že někdo dobrovolně trénuje v masce (3). Vymotám se před trenažérovnu a dám si pár set metrů na vychladnutí a zklidnění těla. Moc to nezabírá, ale lepší než nic. Jdu se podívat na závěr šesté rozjížďky, kterou závody vrcholí. Pavel Skula vypadá, že jede poloviční tempo proti ostatním, ale asi klame tělem, protože se drží kousek za vedoucí lodí. Musím zjistit, jak to dělá, třeba se příště tak nenadřu.

Po vychladnutí s dopomocí veslařů vytáhneme Démona z jeho zimní sluje. Jak se oteplí, můžeme na vodu. Ale teď je ještě venku zima a tma, tak se rád vracím do vyhřáté klubovny, k výbornému domácímu chlebu, tvarůžkům a pivu. Pro mě teda mínus pivo. Je mi jasné, že auta jezdí na benzín a ne na papíry, ale radši suším hubu. Vyhlášení je tu, předají se diplomy a tradiční tvarůžkové „medaile“. Zlepšení proti loňsku se dostavilo, ale kam se hrabe mých 1.6s na Eviných 15s. Nj, asi budu muset ještě hodně chleba pojíst. Pokecal jsem s draky a veslaři, probral pocity ze závodu, nacpal břicho tvarůžky a vyrazil (zbytečně brzo) domů. Ale jak jsem slyšel, akce skončila happy endem. Pivo se dopilo a tvarůžky snědly.

Tak za rok zase, přátelé.

– Pašík –

Vaškova fotogalerie a také video

(1) Iron Maiden – The Loneliness of the Long Distance Runner
(2) Klášter ležák, 11°
(3) Elevation Training Mask

p.s.: náš oblíbený Démon získal Zlatou pivní pečeť 2015. Kdo je překvapen? 😉