Všechno to začalo v Lutíně na benzínce úplně nevinným zvoláním: „Jé ahóój Sašo! Poslouchej, když tě tak vidím, vzpomněla jsem si, že jezdíš na té dračí lodi. U Vodníka jsem vás loni viděla…“ Nakonec jsem se od kamarádky Lenky dozvěděl, že je jednou z hlavních organizátorek celorepublikového setkání dětí z oddílů DUHA.cz, které se koná v Olomouci 6. 5. 2023 pod názvem Duhový most 2023 s podtitulem – Piráti z Hané. No a když piráti, tak přece potřebují lodě. A nejlepší jsou samozřejmě ty dračí.
Tak nic, řekl jsem si. Poptám se předsedy. Mira je „profík“ a organizace takové akce pro něj bude brnkačka. Navíc vyděláme nějakou tu kačku do klubové pokladny. Bezelstně jsem tedy Lence slíbil, že to nebude problém a vše zařídím. Jak už to v životě bývá člověk míní a život mění. Lehká Mirova zdravotní indispozice jej na čas vyřadila z dračího provozu, takže celá ta organizační taškařice spadla na má lehce bolavá bedra.
Vydal jsem se tedy za Mirou pro klíče od loděnice a dobrou radu. Lehce rozvodněná Morava, na které jsem po návratu z azylu u Vodníka ještě dračí loď nekormidloval, mi na klidu zrovna nepřidávala. Mirovo optimistické poplácání po rameni a povzbuzení slovy „neboj to dáš a bude to dobrá punková akce“ mě popravdě moc neuklidnilo.
Ale co už – to nějak dopadne. Z původního požadavku na „svezení pár děcek“ se vyklubal požadavek na pronájem obou našich lodí na 2 hodiny a svezení 80 lidí. Uf, takže sehnat někde 30 záchranných vest (díky Vildovi z Vodáckého světa za ochotu) a partu dobrovolníku na vytažení a obsluhu lodí. Domluvit s veslaři režim u mola, objednat počasí, pivo a buřty…
Počasí nám i přes nepříznivou předpověď vyšlo náramně. Sotva jsme vytáhli první dračí loď. Už se k nám po nábřeží hrnula početná skupinka mládežníků. „Jé, ahoj, to vy nás budete vozit?“ „Omyl děcka, vozit budete vy nás“ odpovídám se smíchem a pozoruji zmatek v dětských očích. „Tady máte bubny a trénujte rytmus“. Děcka se usazují na trávě a my zatím v klidu nachystáme a nastrojíme lodě. Obě naše lodě v plné parádě jsem na vodě ještě neviděl.
Po krátké instruktáži na břehu nastupujeme k první vyjížďce. Beňa se ujímá kormidla na „Ruby“, já si beru „Démona“. Lodě se kymácí a děcka statečně bojují s proudem. Najednou vidím na břehu fotografa a velím „zamáváme pádly“. Loď se povážlivě zhoupne, Marta na mě z bubnu vrhá vyděšený pohled. Dohrabeme se proti proudu až pod Hradisko, míjíme obě Ololodě. Profičí kolem nás i několik veslic. Zkrátka Piráti z Hané všude kam se podíváš.
Děcka při otočce vzorně spolupracují a my s Beňou bravurně otáčíme obě lodě. Proud nás unáší zpět k molu a dětem zvyšující se rychlost lodí vlévá novou sílu do žil. Obě bubenice je vydatně povzbuzují a máme tu regulérní závod. Vidím plamínky v Beňových očích a Ruby s Démonem se řítí podél náplavky hlava vedle hlavy. Paráda, sice jsme „o dračí jazyk“ prohráli (jasně že jsem Beňu nechal 😉), ale spousta dětských úsměvů je nám po přistání odměnou.
Nakonec jsme zvládli kromě tří vyjížděk pro děti povozit v Ruby i naše vlastní dítka a drahé polovičky. Večerní pohoda u ohýnku a opékání špekáčků bylo příjemným zakončením náročného odpoledne.
Velké díky za pomoc s celou akcí kamarádi draci!
– Saša –
Not logged in