Mistrovství světa dračích lodí a start za národní tým, jsou věci, které se v životě moc často nestávají a proto, ač jinak nepsavec, bych se s vámi rád, touto formou, která zdaleka nedosahuje osobního prožitku, o tento zážitek podělil.
Vše začalo tím, že pojedu do Szegedu jako fanda, užít si atmošku. Ani ve snu mne nenapadlo, že poté, co to zaslechne manažer národního týmu 40+,Bob Janeček , se nebudu stačit divit. O dva dny později mi volal kapitán nároďáku, že na Bobovo doporučení pojedu jako náhradník. No neberte to! Počáteční nadšení zchladil administrativní šiml, který nás dlouho nechával na pochybách, zda moje registrace na poslední chvíli, vyjde. Nakonec vyšla, a byl jsem nasazen v sobotu na 200 m a v neděli na smrtelných 500 m. Jako „zelenáč“ (sice věkem skoro nejstarší) ale v týmu nový, jsem obdržel čestnou lavičku číslo 10, ale s chutí bych jel i na „11“, kdyby tam byla. Nástup do lodi byla jedna velká kontrola, kde porovnávali fotky s reálem a opravdu to brali vážně a dlouho. Asi z nedostatku jiné zábavy tak měl jeden náš kolega dost času na to, aby kanadského maršála závodiště naučil větu „vlez do lodě, pičo“. Ten si ji hbitě zapamatoval a pokaždé, když jsme nastupovali, ji na nás už z dálky jásavě provolával (zřejmě měl za to, že je to cosi jako „Ahoj kluci“). Ostatní české týmy se pochopitelně válely smíchy.
Nástup do lodi. S kolegou vlevo, jsme se „utěsnili“ na desáté lavce. Pravda, málem jsme vyvalili na lodi bok, ale když jsem se vytočil a posunul a naše pánevní kosti tak do sebe zapadly, dalo se to vydržet. Po krátkém rozpádlování, start. Vedro k zalknutí, srdce až v krku, puls 150. „Are you ready? Attention, GO!!!!“. Čtyři silové, 10 namrdaných a…..a pak dalších 80 namrdaných až do cíle. Lidi, to byl takový fofr! Přiznám se bez mučení, že jsem s klukama jel poprvé a tak mi po těch 10 prvních dva další utekly, neb jsem, naivka stará, chtěl přejít do traťového tempa! Kdepak- až do finiše mrdáky! V cíli jsem viděl černě a rukama bych nepřetrhl ani „namočenej hajzlpapír“.
Abych to zkrátil, popis průběhu dvoustovky sedí i na 500 m, s tím, že to trvalo cca 3 x tak dlouho. Přestože jsme dělali, co jsme mohli, na medaile to nestačilo a tak jsme na 200 m skončili na osmém místě a na 500 m na místě sedmém. Ovšem bez medaile jsme nezůstali. Ve čtvrtek v závodě na 1000 m jsme vybojovali bronz! Bohužel, tady jsem kluky (díky nejasnostem v registraci) mohl jen závistivě sledovat ze břehu. Ostatním českým týmům se na krátkých tratích také moc nedařilo a tak medaile dovezli hlavně junioři a několikrát to cinklo ještě na dlouhých tratích, kde naši „silver dragons“ tedy 60 + vybojovali dva bronzy.
No a pár slov k špičkovým týmům. V závodech na 200 i 500 m v kategorii Premiér (tedy té nejprestižnější) brali zlato Číňané. Jejich výkon hezky vystihuje věta jednoho z přihlížejících Australanů, která v překladu zní asi takto : „Kde ti Číňani sehnali těch 20 zkurvenejch robotů!!!“ . Neuvěřitelné jízdy ! Absolutní synchro, frekvenčně srovnatelné s křídly kolibříka a co záběr, to zásek až pádla drnčela. Systém start-cíl, bez zaváhání, žádné taktizování, bez špetky soucitu k soupeřům. Ovšem po závodě si jich polovina zalezla za šatnu a tam hulili jedno cigáro za druhým – čímž mě fakt dostali.
Atmosféra na závodišti nepopsatelná, lidí jako mravenců, dokonalá pohoda, úsměvy na všech stranách ať vítěz či poražený, jsme tu přece proto, abychom si to hlavně pořádně užili! Na závěr se měnily dresy, tak jsem „vytrejdoval“ jeden japonský a jeden filipinský a kolega od juniorů dokonce přinesl od Němců podprsenku v národní trikolóře. Za co ji vyměnil, se neodvažuji hádat.
Co říci na závěr- snad jen, že bych každému z vás přál zažít na vlastní kůži ten báječný pocit, že reprezentujete svoji zemi, a je jedno, jestli s nebo bez medaile, prostě jste u toho a užíváte si to plnými doušky. Těm, co jste nám fandili u obrazovek a drželi palce, moc a moc děkuji, bylo to cítit i na tu dálku, že jste tam s námi a ti, kdo u obrazovek nebyli, ale alespoň si nás vzpomněli, si zaslouží poděkování zrovna tak.
– Vašek –
Velký balík fotek z MS najdete na rajčeti a videjko u nás v galerii…
Paráda Vašku, gratuluju! Krásně napsané, závidím… Teď už jen zbývá aby DB zařadili mezi olympijské sporty 😉
Vašku super! Tohle je zážitek (a aktualita) jak má být.
2 Jidra: Ne! Prostě ne. Možná příští rok ;).
No,tak nezbyvá než trénovat a za pár let to zažijeme třeba taky….:)
Možná bych měl dovysvětlit něco k tzv. namrdaným záběrům. Ne, jezdit je v žádném případě nebudeme, to za prve.Jezdit je umí jen Čína, Filipiny a Taipei(tedy lehounké, silově a vytrvalostně disponované posádky). Na čem budeme pracovat je zvýšení frekvence ALE a to zdůrazňuji ALE, při zvýšení síly a zachování délky záběru. Podrobně si k tomu řekneme na tréninku. Špatně provedený „namrdaný“ (a to dělá většina našich posádek) loď úplně rozhodí a zastaví. Takže, Pašík má pravdu. Namrdané NE !
respekt .-)