Haná Dragons.cz

V rámci kondiční přípravy se naše tvrdé jádro zúčastnilo 12. ročníku prestižního běžeckého závodu „Hornolipovská desítka“. Závod se konal v nádherné scenérii Jeseníků, které byly zařazeny renomovaným plátkem The New York Times mezi takové turistické destinace jako je Rio de Janeiro, Istanbul a další. Počasí a sněhové podmínky byly optimální.

Můj příběh začal již příjezdem na hornolipovské vlakové nádraží. S Petřasem jsme se totiž během cesty domluvili, že po několikaleté pauze v naší slibné běžecké kariéře bude dobré otestovat kvalitu naší zapůjčené běžecké výzbroje ještě předtím, než se postavíme na start. Zároveň nás také zajímalo, zda se potvrdí pravidlo o tom, že běhaní na lyžích se nezapomíná 😉 A tak jsme se vydali vstříc Mírové chatě zkratkou přes zasněženou louku. Bohužel už zde jsem pochopil, že zřejmě nebudu patřit k favoritům závodu. Pošramocenou psychiku mi napravilo vřelé uvítání celou Buráňovic rodinou a podání prvního dopingu v podobě letošních tekutých švestek. Po prohlídce našeho apartmánu jsme zasedli ke stolu, abychom probrali profil trati a jeho nástrahy, které by nás mohli okrást o cenné vteřiny, o nichž to ve finále vůbec, ale vůbec nebylo 😉

Čas se nachýlil, a proto jsme se vydali do startovního depa na Magacíně. Zde jsme se konečně setkali s ostatními draky. Při registraci jsem obdržel číslo 195, což naznačovalo, že startovní pole bude velice široké. Po krátkém občerstvení jsme se začali věnovat správnému namazání našich skluznic, u kterého nás doprovázeli libé tóny skupiny Návrat. Nechali jsme si poradit od zkušeného závodníka, který toho v bílé stopě již mnoho dokázal (např. 13.místo na Hornolipovské desítce 2012). Ano, řeč je samozřejmě o Medvědovi. Ten bez zaváhání pro nás zvolil modrý vosk, soupeřům pak doporučil klistr 😉 Jediný Petřas se mazání záludně vyhýbal než jsme odhalili jeho tajnou zbraň v podobě skluznic se šupinkami. Ty jak jistě víte se samosřejmě nemažou. Čas startu se rychle blížil. Atmosféra houstla napětím. Cítil jsem vzrušující chvění smíšené s mírnou nervozitou. Vydali jsme se na místo startu pod sjezdovkou.

Bylo 14:00, rtuť teploměru právě ukazovala 8 stupňů pod bodem mrazu a stopy byly perfektně připraveny. Vymrzlý sníh byl poněkud rychlejší než bych si představoval. Mnohý závodník tuto skutečnost považoval za výhodu, mě se však pod čepicí ježily vlasy při představě divokých sjezdů. Ozval se výstřel z brokovnice a já vyrazil jako šíp… poté zazněl ještě jeden výstřel. Buďto jsem ulil start, nebo právě začla lovecká sezóna na běžkaře 😉

O lehký náskok mě však připravila kolize s Bětkou, která mě dokonale vyhodila z rytmu. Asi po 45 sekundách se mi začali všichni draci ztrácet. Medvěd s Dušanem, jedni z černých koňů závodu zmizli opravdu v mžiku, těsně za nimi se skvěle držela Janča s Fidem. Překvapila mě i rychlost Martina, ten jel totiž na veteránech značky Artis, pravděpodobně někdy z meziválečného období. Můj největší sok Petřas také běžel ve skvělém tempu, to jsem opravdu nečekal a velice mě to psychicky deptalo. I Bětka, která to rozjela zkušeně malinko volněji mi zmizla za horizontem sjezdovky. Jediným koho jsem z draků nechal za zády tak byl Míra. Na jeho obranu musím ale sportovně uznat, že za sebou táhl 20kilový kočár s Mírou juniorem. No ještě abych nepředjel ani jeho s takovou zátěží. Výstup na sjezdovku byl opravdu vražedný. Dvě minuty po startovním výstřelu jsem byl zpocený od hlavy až k patě, tep jsem měl rychlý jako rejsek. Nalepil jsem se na záda asi 8mileté holčičky za kterou nakonec podařilo uviset až k občerstvovací stanici na vrcholku asi 5ti kilometrového stoupání. V průběhu tohoto stoupání se mi k mé veliké radosti podařilo dojet Petřase, který totálně přepálil start a takzvaně se utavil. Tempo malé holčičky mi docela sedělo, možná díky tomu že si občas s tatínkem dávali pauzy na čaj 😉 Zhruba v půlce kopce mě předjel Míra s tím svým těžkým břemenem, to mě opět dostalo do kolen. Chvíli na to už dolů v protisměru svištěli vedoucí závodníci mířící do cíle. Mezi prvními byl i Dušan s Medvědem. Neměl jsem však ani síly abych je povzbudil motivačním pokřikem. Na vrchol jsem dojel téměř současně s Petřasem, který chytil druhý dech. Teď už to bude převážně jen dolů, pomyslel jsem si s úlevou. Můj plán o pohodovém sjezdu dolů měl však trhliny. V prvním krátkém sjezdu k občerstvovací stanici jsem zjistil, že mám šíleně rychlé lyže, které nedokážu zabrzdit a kontrolovat. Proto jsem zvolil freeride v hlubokém sněhu mimo vyznačenou trať. Hodně se to bořilo, a tak jsem nemusel brzdit, bohužel na konci kopce jsem ztratil balanc, neztratil jsem však hlavu a předvedl alespoň malý akrobatický kousek pro diváky. Petřas, který ode mě odkoukal techniku jízdy hlubokým sněhem, kolem mě se smíchem proletěl bez pádu. Šak počkej, si tě ještě podám! V dálce jsem zahlédl Bětku, která si mě všimla, jak se z toho sněhu nemohu vyhrabat a málem se u toho počůrala smíchy. Dojel jsem k občerstvení, dostal miňonku a čaj. Při pohledu na krásnou závodnici jsem ale na chvíli jsem ztratil koncentraci. Lyže se mi nekontrolovaně rozjely dozadu a já se rozplácl na zemi jak žaba a celý čaj vylil. Rozloučil jsem se s Petřasem, který chtěl dohnat manko ze stoupání. Pak už jsem ho neviděl. Ještě chvíli jsem si odpočal a rozhodl se vydat se k zdrcující stíhací jízdě dolů k cíli. Že ta stíhačka není tak zdrcující jak jsem si myslel, napovídal fakt, že mě zrovna předjížděl závodník s jednou hůlkou v ruce. Po asi kilometru rovinky a krátkém stoupání přišel dlouhý sjezd k cíli. Bylo to opravdu utrpení, lyže jsem nekontroloval, dělaly si co chtěly. Ze zoufalého plužení mě začaly chytat křeče do stehen. Vždy když se mi rychlost zdála být ohrožující mé zdraví, volil jsem bezpečnostní kontrolovaný pád. Těchto pádů jsem musel předvést na cestě dolů asi pětadvacet, né-li víc. Na jednom záludném úseku se mi v opačném směru zjevil sněžný skútr horské služby. Úhybný manévr z mé strany nepadal do úvahy, jen jsem nevěděl jak to dát najevo. Řidič naštěstí projevil duchapřítomnost, strhl řízení a i se skútrem vjel do lesa. I tak jsem ale padl jak se říká…. na hubu. Když pracovník horské služby viděl, že už se nemohu vyčerpáním ani postavit, slezl ze stroje a pomohl mi vstát. Ujistil mě, že dolů je to je ještě pěkný kus cesty. Přesně to jsem v té chvíli chtěl slyšet 😉 Po sérii bezpečnostních pádů jsem se konečně dostal do závěrečné asi 700 metrů dlouhé rovinky pod sjezdovkou. Vypadal jsem jako sněhulák, ale řekl jsem si, že ještě před cílem zaberu. Protáhl jsem skluz a ještě jsem dobré tři pozice získal. Původně tolik plánovaný telemark do fotofiniše již nebyl potřeba. S časem 1:40:56 jsem se umístil na 111. místě ze 136. závodníků, kteří závod dokončili. Všichni kromě mě a Petřase zaslouží veliký potlesk za předvedené výkony. Obzvláště Medvěd za své 9. místo a Dušan za 10. flek. Neskutečný byl i Mírův výkon, který rychle a bezpečně dopravil juniora do cíle.

Po asi hodině trápení jsem nakonec taky chytil dech a s ostatními si dosytosti užil pozávodního programu. K večeři jsme všichni dostali výborné pečené kuře a po vyhlášení výsledků se rozjela diskotéka. Mnoho lidí nezůstalo, ale naše parta, obzvláště Bětka s Jančou, příváděla ostatní do varu. Malá účast na diskotéce byla, jak jsme se později dozvěděli, způsobena tím, že se všichni převlékali do masek na maškarní bál, který byl ve stylu nebe, peklo ráj. Zelená tekla proudem, brzy došla, a tak jsme museli přesedlat na rum. Mezitím se parket pěkně zaplnil anděly z nebe, hippiesáky z ráje a čerty z pekla. Obzvláště některé čertice byly velice sexy, nebylo složité si tam najít svou favoritku. Všichni tančili se všemi dosti šíleně, lidé byli skvělí a myslím, že nebyl nikdo, kdo by se nebavil. Jako první odjel Martin, který musel následujícího dne do práce. Kolem půlnoci jsem se vytratil já v doprovodu sexy favoritky na chatu. Myslím, že těsně po mě šel Petřas s Mírou, který byl společensky velmi vyčerpán. Zbytek bandy jel pak domů na lyžích, což opravdu nechápu, ale mají za to můj ohromný respekt.

Závěrem bych chtěl říct, že Hornolipovská desítka je akce s parádní atmosférou v krásných horách. Jsem velice rád, že jsme se tam sešli, příště snad bude účast ještě vyšší a výkony u některých o něco lepší. Sportu zdar!

– Zlamy –

Kompletní výsledky závodu na oficiálních stránkách Hornolipovské Desítky.