Listopad a prosinec utekl jak voda, máme tu nový rok a já si řekl, že je to ostuda, slibovat tak krátký článek tak dlouhou dobu. A abych neměl z ostudy kabát až ke kotníkům, rozhodl jsem se konat a zobat do klávesnice.
25. října olomoučtí draci uspořádali poslední společný trénink na vodě v roce 2012. Někteří se, bohužel, nemohli této projížďky zúčastnit. A proto už předem na klubovém fóru remcali a dožadovali se uspořádání reprízy vyjížďky v neděli 28. října.
Přestože zájemců nebylo málo, nebylo jich ani dost na to, abychom Mobyho pro tréninku bezpečně vytáhli z vody. Vašek tedy přišel s myšlenkou uspořádat fyzické testy. Primárně ne za účelem porovnání se mezi sebou, ale aby se vidělo, až se jaro zeptá, kdo se v zimě flákal a kdo tvrdě makal. Myšlenka byla jednomyslně přijata a kluci zajistili vše potřebné (stopky, vozík, loď).
V neděli bylo krásné počasí, slunce svítilo, teplota vzduchu 3 °C, teplota vody na tom byla nějak podobně. Na sraz u loděnice dorazila 1 dračice a 8 draků.
Uspořádání bylo jednoduché. Na vodu se spustila Tydra vypůjčená od Dušana a určila se trasa v délce zhruba 220 metrů. Beňa sedl ke kormidlu a draci se začali po jednom střídat. Úsek proti proudu posloužil ke krátkému rozehřátí a ke zjištění, že Tydra je svině vratká a blbě se v ní sedí. Zlatej Moby. Po rozehřátí draci loď otočili a po krátké komunikaci se startérem („Co Vám to tak trvá? Důchodci by byli rychlejší. Mrznu taky jak ….“ „Jen počkej, až sem sedneš, sviňo, abych Tě nevyklopil“) zajeli vytyčenou trasu co nejrychleji to šlo. Draci jezdili, já mával praporkem a okoukával techniku.
Pak došlo i na mě. Sedl jsem do Tydry a zjistil, že nemám kam zapřít nohy. Potom jsem se vyklonil z lodi pro záběr a zjistil, že tudy cesta povede, ale maximálně do ledové vody Moravy. Chvíli jsem laboroval s nohama, abych vyvážil horní polovinu těla. Nakonec zvítězil posed typu kočkopes, ale natáhnout za záběrem se dalo. Tom odmávl start a já začal pádlovat.
Říkal jsem si, že sprint na 200m v plně naloženém Mobym je celkem pohoda, tak tohle by neměl být takový problém. Po pár záběrech, zhruba ve třetině trati mi došlo, jak krutě jsem se mýlil. A taky proč kluci cestou k cíli funěli, řvali a kleli. Nebyla to pohoda, vůbec. Po dvaceti záběrech mi zdřevěněly ruce od ramen až k dlaním. Chvílemi jsem se bál, že mi pádlo vypadne z ruky. Z neznámého důvodu jsem také trpěl nedostatkem kyslíku. Před začátkem jsem si dal velký cíl, být druhý. Tak jsem zatnul svaly a snažil se co to šlo. Cíl se přibližoval ukrutně pomalu. Z břehu povzbuzoval Míra a Vašek, Beňa za mými zády mi dával různá jména, aby mě vyhecoval k většímu výkonu. Konečně jsem protnul pomyslnou cílovou pásku a mohl vydechnout.
Plán se mi nepodařilo splnit, skončil jsem čtvrtý, ale bramborová medaile je aspoň k jídlu.
Věřím, že tento krátký článek poslouží jak pro mě, tak i pro ostatní draky k zamyšlení nad předvedenými výkony v minulé sezóně a vyhecuje je k vyšší aktivitě v posilovně, na trenažéru, běžkách a jiných zařízeních, kde získáváme kondici na další dračí sezonu.
Jaro (a s ním i jarní testy) se blíží mílovými kroky!
– Pašík –
Video a pár fotek najdete u nás v galerii
Not logged in
Pašíku, díky za supr článek! Parádně napsaný, vtipný… úplně tu studenou vodu a ztuhlá záda u čtení cejtím 😉 Škoda tě na tu chemii 😉
Miro, dík za doplnění fotek do článku. Pořád jsem se díval do mailu, kdy mi přijde korektura, a on už je na webu ;).
No, a tohle trvalo tak dlouho, hergot.
Hezký článek Peťo.