Beňa poprvé na Salze aneb „Ukaž jak eskymuješ!“

Published on: 15.6.2015
Categories: Novinky
Tags: No Tags
Comments: 5 komentářů

WP_20150530_005Původně to měl být už třetí zahraniční výlet na kajak s Vildou v tomto roce, nakonec byl první, ale o to záživnější. Začátek se dá popsat jednoduše, sešli jsme se v hojném počtu, obsadili tři auta (dvě dodávky a kombík + jeden vlek plný lodí), a vyrazili směr Salza. Asi po sto metrech proběhlo otevření flašky vína, takže začátek vypadal slibně.

Po zastávce na asi čtyřech pumpách po sobě jsme konečně objevili jednu, kde měli vzduch a bylo lze dofouknout kola u vleku. Po týdnu vstávání do práce jsem se začal v autě průběžně vypínat a tak si jen pamatuju, že jsem občas s někým mluvil, slabě reagoval na vnější podněty a občas upadal do bezvědomí, z kterého mě budilo akorát zvolání: „Čuráci, zastávka!“ nebo možná „Čurací zastávka!“, teď už nevím, vyšlo to nastejno.

WP_20150530_002Naposledy jsem se probral, když jsme sjížděli cca v půl jedné sobotního rána do kempu. Nezbývalo než se trochu probrat a postavit stan a švihnout do něj spacák a zavrtat se. Nicméně jsem si mohl prakticky okamžitě začít dělat poznámky, co příště nemám zapomenout – na první místo seznamu si píšu čelovku (nebo aspoň baterku). Naštěstí jsem ulovil kemu s čelovkou, který mi pomohl (prakticky mě spasil). Navíc jsem potmě nevytipoval zrovna vhodné místo, nebo alespoň orientaci) a postavil stan tak fajně, že jsem celou dobu měl pocit, že kloužu bokem po svahu. Ono se ráno ukázalo, že nejde jen o pocit, ale že jsem prostě vůl a postavil jsem stan kolmo na svah, narozdíl od všech ostatních. Ale protože jsem zároveň lenoch, nechal jsem to být i na druhou noc.

Ráno bylo krásně, poprvé jsem vstal tak v sedm. Podruhé později, ale než jsem stihl vylézt, Vildu nenapadlo nic lepšího než mi vykolíkovat stan a hodit mi ho na hlavu (je fakt, že mě probral rychle). Snídani jsem vyladil z přivezených zásob, tuňák s chlebem bodnul a na hyenu jsem dal čaj a kafe. Vytahali jsme lodě, hydrověci a vyslali řidiče odvézt vozidla k cíli. Do návratu jsme se stihli trochu rozhýbat, a zkusili se malinko rozjezdit.

WP_20150530_001Sedl jsem si do Raptora, zkusil najet do proudu a zcela nečekaně (alespoň pro mě) šel pod vodu. Čili první eskymák. Nadvakrát, ale zvedl jsem to, napádloval na výchozí pozice a pokusil se přetraverzovat na druhou stranu. To se mi povedlo, což mi dodalo trochu odvahy. Takže jsem se pokusil najet do proudu z druhé strany. Takže eskymák číslo 2, každopádně ve větším proudu a s větší jistotou. Pak už to celkem šlo. Nakonec jsme se úspěšně sešli a pustili se po vlnách Salzy. První překážkou byl válec u kempu (viz foto), před kterým mi dost lepilo, ale překvapil jsem sám sebe a bez problémů projel. Cesta dál probíhala fajně, občas peřejka, občas vlnky, pauzička a zas dál. Z relativně klidné jízdy mě vytrhla „peřej jak prase“, trefil jsem šutr, šel hlavou pod vodu, fláknul helmou o perfektní šutrák, další dostal na čelist zboku a ještě se fláknul do lokte. Hodilo mě to do záklonu, takže jsem čekal, kdy si orvu ksicht (ono by nebylo moc co zkazit, ale bolelo by to). Už už jsem chtěl krysit, ale nakonec se mi podařilo se nějak prosmýknout dopředu, srovnat se i s pádlem pod lodí a zvednout to. Třetí eskymák, náročný, nejhorší za celý víkend. Loket bolel a tak mi přestávka u soutoku (druhý den jsme tam začínali) přišla vhod. Loket jsem naštěstí rozhýbal, nacpal do sebe trochu energie z tyčinek, sebe nacpal do kajaku a vyrazil dál po proudu. „Kamenné městečko“ jsem projel, následovalo pár dalších větších vln, nějaká peřejka a když už jsem začínal nabývat na jistotě, trefil jsem prakticky omylem vracák a znovu zkoumal dno Salzy. Protože tam nebylo nic zajímavého, rozhodl jsem se to zvednout eskymákem číslo 4. Dojeli jsme ke schodům a pokračovali dál soutěskou. Tou dobou už poměrně silně pršelo, nicméně na vodě (a pod vodou) je to jedno. Ve chvíli, kdy jsem to nečekal vůbec, jsem se nevím proč cvaknul a po zvednutí (5!) jsem přemýšlel, proč na mně proti proudu proboha jede baraka. Pak mi došlo, že ten magor v protisměru jsem já a že jedu pozadu (nechápu, než jsem to zvednul mě to muselo prostě asi nějak otočit). V proudu jsem to otočil, uspěšně překonal poslední válec a dojel do cíle pod parkovištěm. Pak už „jen“ vytáhnout kajak na rameni nahoru do pořádného kopce a vyrazit zpět do kempu s číslovkou 5 na ukazateli eskymáků.

Po dojezdu do kempu jsme do řeky dovlekli nachladit bečku, nachystali věci potřebné k večernímu obžerství a hody mohly vypuknout. Nebudu se zbytečně rozepisovat, prostě se jedlo, pilo, hodovalo, nicméně protože Beníček byl silně unaven, šel jsem brzo spinkat. A jak jsem viděl ráno některé tváře (až ksichty) udělal jsem dobře (navíc s chlastáním na vodě nemám dobré zkušenosti, druhý den to není příjemné).

WP_20150530_004Nedělní ráno probíhalo obdobně jako sobotní, i když déle. Počasí bylo nádherné. Stany jsme sbalili, naházeli vše do aut a vyrazili ke startu (soutoku). Tím jsme se vyhnuli té peřeji, kde jsem si namlátil, což mi pravda nijak zvlášť nevadilo. Na startu byl skluz pro kajaky, ale vzhledem ke svým schopnostem jsem se rozhodl, že si hubu namlátím až příště a radši si ho snesl k řece dolů.

„Kamenné městečko“, které jsem projel v sobotu bez problému, se mi stalo osudným. Trefil jsem šutr a šel bez remcání dolů. Ale protože voda je hnusná, studená, mokrá, chčijou do ní žaby a šukají v ní ryby, zvedl jsem se asi do vteřiny v plném proudu a pokračoval hned dál. Eskymák pořadové číslo šest – brilantní, dotažený prakticky k dokonalosti a na začátečníka prý fakt supr (nevím, snad jo). Ale protože šestka je hezké číslo, rozhodl jsem se že to stačí a zbytek (včetně válce v soutěsce) projel v pohodě a v suchu. V cíli jsem vytáhl loď nahoru, převlíkl se, uvědomil si, že jsem Bětě dole nevzal na památku šutr co chtěla, takže ještě jednou dolu a nahoru a usadil se spokojeně v tranzitu.

Vilda se rozhodl, že radši než řídit domů, bude sedět s náma vzadu a dopíjet bečku, takže jsme ji nainstalovali mezi sedadla a otevřeli výčep. Protože z boku je okýnko, které se změnilo ve výčepní, chyběly nám už jen párky. Cesta domů uběhla hezky – dopila se bečka, vypil rum a fernet a uspořádala okružní jízda nedělní Vídní. Ceduli oznamující začátek Olomouce jsem si užil, stejně jako jsem si užil celý víkend a už teď se těším, až zase pojedu.

Výsledné skóre ESKYMO x KRYSA – 6:0

– Beňa –

Video z akce:

Benislav má žlutý kajak, modrou bundu a červenou helmu.

Share Button
5 komentářů
  1. Mira Mira napsal:

    Naprosto super napsaný, díky Beňo! Na Salze jsem byl, na nafukovačce, tohle musí být úplně jiný adrenalin!!!

    • Beňa Beňa napsal:

      Je to pecka, ono celkově ten kajak je prostě velká paráda. Škoda že nemáme fotky z výletu s Varou na Litičák, to by byl taky pěkný článek.

  2. Rosťa Rosťa napsal:

    Díky Beníku, jako bych tam byl zase. Dávno tomu je, kdy jsem se tam svez

    • Trenér napsal:

      Beňo, je to moc hezky napsaný a ještě lépe prožitý. Musela to být dřina, ale krásný zážitek. Salzu jsem jel 2 x na Pálavě a bylo to mooooc hezký. Díky za report!

  3. Pašík Pašík napsal:

    Salzu jsem ještě nejel, asi bych měl napravit co nejdřív. Pěkný report, pobavil.